Dnes má svátek: Alžběta
Dnes je: Pondělí 19. listopadu 2018

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Strýček si mě našel?
    Minulý týden zemřel stýček mého muže, o mrtvých sice jen dobře, ale já na tohoto člověka dobré vzpomínky rozhodně nemám.

    V posledních letech to došlo tak daleko, že jsem odmítala se vůbec s ním setkat. V sobotu večer, asi tak ve 22h jsem seděla u počítače, poslouchala krásnou hudbu (J.B Lully, Haendel, Beethoven...), byl teplý letní večer, schylovalo se k dešti a svůj příchod, pozvolný, oznamovala bouřka. Pak se to stalo, najednou prudké bušení na dveře, v nočním tichu to znělo dost nepříjemně. Opatrně jsem se podívala průhledítkem, myslela jsem, že něco potřebují sousedi, ale tam nikdo. Pak jsem zřetelně slyšela kroky po bytě, dalo by se říci dupot, rozsvítila jsem a prošla byt, před tím jsem svítila jen svíčkou, mám to ráda, ale nikde nic, žádné změny. Tak jsem si zase sedla k počítači a najednou rány na okno, ale takové, že jsem si myslela, že ten někdo nebo něco rozbije sklo. To okno je u balkonových dveří, tak jsem se šla podívat, co to je, ale zase nic. Všechno bylo v pořádku, mám tam květiny, žádný květináč nespadl, všechno na svém místě. Bydlím v 5. patře, v paneláku, kdo by teda tloukl na okno. Venku bylo bezvětří a ani nepršelo, v dálce bouřilo, ale bylo vidět jen blesky. Bylo pověstné ticho před bouřkou. Plamen svíčky se prudce rozblikal a svíčka zhasla, musela jsem ji znova zažehnout, pak už nezhasla a svítila ještě 2h, šla jsem pozdě spát. Pak už se nic nedělo.

    A ráno jsem se šla podívat na balkon, dva květináče byly dole z parapetu, nebyly rozbité, ani prasklé, ani kytky z nich vysypané, normálně jsem je mohla postavit na své místo, vypadalo to tak, jako by je někdo jen tak na zem položil. Ty květináče jsou keramické, středně velké a pádem s parapetu by se musely rozbít, ale ony nejsou ani prasklé nebo otlučené. Ptala jsem se muže, kdy ty květináče spadly, schválně jsem řekla spadly, jestli si toho všiml, ale on o ničem nevěděl a ráno cca v 7h je našel na své místě na parapetu. Tu sobotu, než se to celé seběhlo, odešel manžel na noční službu do nemocnice, byla jsem doma sama a ráno v neděli když se vrátil, bylo všechno ještě v pořádku. Já jsem vstávala v neděli okolo 8h a našla ty květníky položené, nemůžu říci shozené, protože spadlý květináč by se musel rozbít. Muži jsem o tom nočním řádění ducha nebo čeho ani neříkala, nemám pro to žádné rozumné vysvětlení. On se mi někdy posmívá (manžel), že jsem čarodějnice, teda né že bych tak vypadala, ale mám ráda bouřku, oheň, silný vítr, takové ty rozběsněné živly.

Vydáno:   4. 8. 2014

Přečetlo:  1536 čtenářů
Autor (vložil): Peklíčko

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ odpustit bych měla, ale
10. 08. 2014 0:33
Peklíčko
¤ doplnim Danu...
9. 08. 2014 8:22
Jelitko
¤ nu jak to tak vypadá
4. 08. 2014 20:25
Dana P.