Vaše příběhy

- Setkání s UFO -

Sny, jež byly skutečné
Chtěl bych vám vyprávět příhody, které se udály v době mého dětství. Šlo hlavně o sérii velmi zajímavých snů, jež jsem v té době měl.

    První sen byl o tom, jak ležím ve svém pokoji, zalitém ranním sluncem. Zvláštní bylo už to, že jsem ležel uprostřed místnosti v poloze naznak. Ve skutečnosti jsem postel měl u pravé zdi a na zádech jsem nikdy neležel. A navíc postel v mém snu byla poměrně vysoko. Ale co bylo ještě zvláštnější, tak v pokoji jsem slyšel takový divný zvuk. Vypadalo to, jako by nějaká žena pořád dokola zpívala slovo jáva. Když jsem si na ten sen vzpomněl později, došlo mi, že ten zvuk byl elektronický a vydával ho nějaký přístroj, který jsem ale neviděl. Posadil jsem se tedy na posteli a všimnul jsem si, že po mé pravé ruce se nachází velké, jako by zubařské křeslo bleděmodré barvy a ke své hrůze jsem zjistil, že mě k tomu křeslu něco posouvá. V tu ránu jsem dostal strach a začal plakat a volat matku. Říkal jsem něco v tom smyslu, že ať mě jáva pustí, a že si nechci sednout na tu židli. Rozdíl mezi křeslem a židlí jsem tehdy nerozeznával, takže mi tyto pojmy tak nějak splývaly. Zajímavé ale bylo, že když jsem křičel, tak jsem všechno slyšel jen ve své hlavě. Zkoušel jsem se i nějak pohnout, ale vůbec to nešlo. A tím sen skončil.

    Další můj sen byl velmi podobný. Zdálo se mi, že jsem se vzbudil a nějak jsem poznal, že si “to“ pro mě zase jde. Rozhodl jsem se tedy utéct a schovat se u matky, která spala vedle v obýváku. Vystartoval jsem tedy z postele, ale jelikož jsem byl moc rychlý, tak jsem spadl a udeřil se do kolene, což mě naštvalo, protože jsem tím ztratil drahocenné vteřiny. Postavil jsem se tedy na nohy a začal utíkat ven z pokoje. Proběhl jsem kolem stolu, který jsem tam měl a s vítězoslavným pocitem jsem se chystal otevřít dveře do obýváku. Ale najednou jsem cítil, jako by mě něco zastavilo. Zkoušel jsem tedy ještě otevřít dveře do obýváku, ale zjistil jsem, že moje ruka hmátla do prázdna. Zároveň s tím jsem cítil, jak se mi podlomily nohy a já velmi pomalu začal padat k zemi. Ale než jsem dopadl, tak jsem cítil, jak mě něco přetáčí o přibližně 180 stupňů. Ovšem to, co jsem uviděl pak, mě rozhodilo úplně. Můj pokoj byl ve skutečnosti velmi malý, ale já ho v tu chvíli viděl, jako obrovskou místnost, ve tvaru disku. Rozhlížel jsem se po tom obrovském pokoji a viděl jsem, že kousek přede mnou se nacházel nějaký ovládací panel, jenž obsluhoval nějaký muž s krátkými světlými vlasy, který mi byl nějak povědomý. Když jsem otočil hlavu trochu doprava, viděl jsem uprostřed místnosti něco, jako velký vyšetřovací stůl a vedle něj ono bleděmodré křeslo. Když jsem si vše prohlédnul, zjistil jsem, že se moje tělo začalo posouvat po zemi opět k tomu křeslu. Začal jsem strašně křičet, volat matku a různě se kroutit, ale bez výsledku. Slyšel jsem, že mluvím a také jsem cítil, že se snažím hýbat, ale ve skutečnosti jsem nedělal nic a dál byl posouván k tomu křeslu. Při té cestě jsem si všimnul, že tam, kde měla být za normálních okolností stěna mého pokoje, jsou jen zvláštní okénka, nebo snad monitory. To bylo poslední, co jsem viděl a pak i tento sen skončil.

    Třetí a zároveň poslední sen, na který si z té doby pamatuji, byl velmi krátký. Probudil jsem se a najednou jsem zjistil, že sedím právě na tom křesle, kterého jsem se vždy strašně bál. Začal jsem panikařit, ale v tom jsem měl pocit, jako kdyby na mě někdo mluvil. Neslyšel jsem žádný hlas, ale bylo to telepaticky. Ten někdo mi sděloval, abych se ničeho nebál, že mi neublíží, ale musejí něco udělat. Nevím, co to bylo, ale podle toho telepatického hlasu to bylo nutné. Zároveň s tím, co tato telepatická komunikace se mnou probíhala, jsem se díval na nějaký display, na kterém se střídavě objevoval symbol v podobě ležatého N, nad kterým byla taková malá vlnovka. Čím déle jsem se na ten symbol díval, tím jsem byl klidnější a nakonec jsem pochopil, že mi vážně nechtějí nic udělat a tudíž se není čeho bát.

    Časem jsem na ty sny zapomněl a žil běžným životem. To se změnilo až v roce 2005, kdy jsem prožíval docela těžké období. Byl jsem nešťastně zamilovaný a dost jsem se kvůli tomu trápil. A právě v tu noc, kdy mi bylo nejhůř, se mi zdálo tohle. Byl jsem uprostřed velké haly a pomalu jsem se blížil k místu, kde bylo velké tmavé okno. Při chůzi jsem měl pocit, jako by se mnou ještě šly nějaké dvě menší bytosti. Když jsme došli k tomu velkému oknu, tak ta jedna bytost řekla, že už jsme na místě, a abych počkal, že už musí jít. Tak jsem tam stál a čekal. Při čekání jsem si začal všímat různých detailů. Třeba to, že hala byla postavena pouze z jednoho kusu materiálu. Neviděl jsem žádné rohy, nebo tak něco. Tento materiál byl tenký, jako vaječná skořápka, ale při tom velmi odolný. Další vlastnost, které jsem si všiml, byla, že tento materiál dobře vedl teplo. Byl jsem totiž bos a jen v pyžamu a nebyla mi vůbec zima. Nejspíš tento materiál i dobře tlumil zvuk, protože jsem měl pocit, že kdybych promluvil, zvuk by se vůbec nerozléhal. Další zvláštní věcí, byly mé myšlenkové pochody. Když jsem tam totiž stál, tak jsem si říkal, že to je super. Mám se setkat s nějakým velkým zvířetem a jsem tu jen v pyžamu a ještě k tomu bos, za což jsem se trochu styděl, ale pak mi to začalo být tak nějak jedno. Nevím, jak dlouho jsem tam stál, ale najednou jsem se objevil uvnitř něčeho, co připomínalo pilotní kabinu. Byla tam tři křesla pro piloty a obrovský ovládací panel. Najednou se ozval příjemný mužský hlas, který mi začal vysvětlovat, jak se taková kosmická loď vlastně ovládá. Zapotřebí jsou k tomu tři piloti. Zatímco kapitán loď ovládá a udává jí směr, tak jeden kopilot s lodí manévruje a druhý se stará o maskování.

    Když byla instruktáž u konce, tak jsme zamířili k planetě, o které jsem se nějak dozvěděl, že dřív byla jeho domovem. Nevzpomínám si, že by mě to řekl, ale tak nějak jsem to vycítil. Když jsme se objevili nad planetou, vylezli jsme na stabilizátor. Je to vlastně ta věc, která je kolem kosmických lodí ve filmech a zastává stejnou funkci, jako křídla u letadel. Ovšem na rozdíl od křídel tento stabilizátor rotuje obrovskou rychlostí kolem své osy, čímž vytváří antigravitační pole, díky němuž mohou lodě dosahovat neskutečných rychlostí a tak velmi rychle překonávat vzdálenosti. Zvláštní bylo, že když jsem stál na stabilizátoru, tak jsem jeho rotaci jen vnímal, ale nijak necítil. Měl jsem pocit, že stojím na pevné zemi.

    Když jsme prolétali nad planetou, tak jsem viděl na povrchu jen takové zvláštní stroje, které vydávaly různé zvuky. Kapitán mi hned začal vysvětlovat, že bytosti, jež žijí na této planetě, si zničily veškerou přírodu, čímž přišli o atmosféru. A aby přežily, musely se přestěhovat pod zem. A přístroje, které jsem viděl, sloužily tedy k výrobě umělého slunce, rostlin a atmosféry. Po té, co jsme toto místo opustili, se se mnou bytost rozloučila.

    Když jsem se pak vzbudil, tak po depresích z nešťastné lásky nebylo ani památky a já se cítil neskutečně dobře. Byl jsem prostě dokonale odmilovaný a na tu holku jsem už myslel, jen jako na kamarádku. A navíc ten den byly Vánoce, takže jsem měl o to větší radost. A ještě tentýž den odpoledne se mi přihodila další událost, ale o té jsem zde už psal pod názvem Můj zážitek s telepatickou komunikací.

Vydáno:   23. 6. 2013

Přečetlo:  2374 čtenářů
Autor (vložil): Bigbiz

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Kľúčové slová.
22. 12. 2013 15:38
Kybernaut
¤ To se muselo stát
27. 06. 2013 8:20
Přemek.Slavík
¤ Bigbiz
24. 06. 2013 14:23
Garfield
¤ Garfield
24. 06. 2013 12:19
Bigbiz
¤ Bigbiz
24. 06. 2013 12:07
Garfield
¤ Garfield
24. 06. 2013 12:03
Bigbiz
¤ Bigbiz
24. 06. 2013 11:54
Garfield
¤ Garfield
24. 06. 2013 11:36
Bigbiz
¤ Bigbiz
24. 06. 2013 11:31
Garfield
¤ Jelitko a Iveta
24. 06. 2013 10:17
Bigbiz
¤ Jelítko
24. 06. 2013 8:34
iveta
¤ podle me
24. 06. 2013 8:13
Jelitko
¤ Iveta
23. 06. 2013 20:57
Bigbiz
¤ Bigbiz
23. 06. 2013 20:19
iveta
¤ tak mě
23. 06. 2013 19:43
iveta
¤ no a
23. 06. 2013 19:32
iveta
¤ iveta
23. 06. 2013 18:25
Bigbiz
¤ Bigbiz
23. 06. 2013 18:15
iveta
¤ Jelitko
23. 06. 2013 16:23
Bigbiz
¤ Bigbiz
23. 06. 2013 16:12
Jelitko
¤ Jelitko
23. 06. 2013 16:08
Bigbiz
¤ Bigbiz
23. 06. 2013 16:00
Jelitko
¤ ...
23. 06. 2013 1:21
Liliana