Vaše příběhy

- Podivní tvorové -

Les v Mlze
    Minulý týden jsem byla s mojí dcerkou stanovat v lese. Celý den bylo krásně foukal mírný a někdy i dost prudký vítr. Já jsem dostala chuť stanovat, protože jsem už dlouho nevypadla z ruchu velkoměsta, a když mám na vesnici mamku, tak proč bych nevyužila příležitosti zpříjemnit si chvíle s mojí dcerkou.

    K mamce jsme z Prahy dorazily autem za 2 hodiny, takže malá byla docela unuděná. Mamka věděla, že přijedeme a udělala výtečnou bábovku. Den plynul v klídku, dcerka si pohrála s dětma od sousedů a já mezitím připravila jídlo a stan. Nebála jsem se jít do lesa, je tam krásně a les není skoro vůbec znečištěný odpadky a bordelem. Stan jsme rozestavěly hlouběji v lese, abychom byly dál od lidí a měly čas jen na sebe. Celý den jsme se procházely a já vzpomínala na staré časy, kdy jsem já běhala v tomhle lese s kamarády.

    Pomalu se začalo stmívat a my už ve stanu přichystané ke spánku. Stan jsem zapnula na zip a zavřela oči, rychleji jsem snad nikdy neusnula. Probudila jsem se brzo ráno a dcerka ještě spala. Vylezla jsem ven ze stanu, abych se protáhla a nadechla se čerstvého vzduchu. Všude se valila hustá mlha, která by se snad dala krájet a já slyšela rychlé kroky. Řekla jsem si: "jsou to jen nějaká zvířata!" a šla zase do stanu, akorát, když se kroky opakovaly a přibližovaly, tak jsem znejistěla. Dcerka spokojeně oddychovala a převalovala se, kroky ustaly, bylo ticho jako v hrobě, byl slyšet jen vzdálený zpěv ptáků. A já nerušeně poslouchala přírodu a hlavně mě zajímalo, zda zaslechnu ty kroky znovu.

    Něco mě uvnitř nutilo vylézt ze stanu. Když jsem vykročila pravou nohou ven, abych si nazula boty, uviděla jsem v mlze vysokou postavu. Nevím, kolik mohla měřit, ale byla o dost větší než já / já měřím 174 cm/, nehybně jsem stála a koukala dopředu a zároveň mě zarážel strach, co to může být a zda nám to neublíží. Ale nedalo mi to a stála jsem dál jako přikovaná a koukala se proti sobě. TA věc se začala pomalu přibližovat a strach začal nabírat na intenzitě. Když jsem věděla, že je téměř u mě, zavřela jsem oči a slyšela jen kroky, jak ustávají. Nejspíš ta věc zmizela, když jsem potom otevřela oči, už tam nebyla. Ale nechtěla jsem čekat, až se vrátí, vzbudila jsem malou a odcházely jsme z toho lesa jak nejrychleji jsme mohly a já se snažila neohlížet se.

    Když jsme dorazily k Mamce, vše jsem jí převyprávěla a nejzajímavější na tom bylo, že když byla mamka nedávno v lese s pejskem, když za ním mamka šla, tak prý viděla v dálce zřetelný obrys člověka a pak dokonce jako by jí doprovázel až z lesa.

    Zajímá mě, co to mohlo být. Ale nemohlo by to být i něco dobrého? Nebo třeba jen, že bych se vzbudila a byla v polospánku - prosím, přála bych si poradit...

Děkuji

Zuzana

Vydáno:   14. 6. 2012

Přečetlo:  3264 čtenářů
Autor (vložil): Rosemary

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Ten..
9. 03. 2017 20:39
demon hopskulka
¤ Věříte..
7. 03. 2017 4:05
demon hopskulka
¤ Možno houmlesák.
31. 12. 2013 1:12
Kybernaut
¤ g
8. 12. 2012 15:26
avery
¤ Slenderman a Sobín
4. 12. 2012 16:32
Karel.Aquarel
¤ slenderman
27. 08. 2012 20:13
METTALIC
¤ Les
17. 06. 2012 18:49
prokopios
¤ ...
17. 06. 2012 17:41
Přemek Slavík
¤ Přemku
17. 06. 2012 13:55
Dana P.
¤ brána do jiného světa
17. 06. 2012 11:12
Přemek Slavík
¤ ...
16. 06. 2012 17:32
Jelitko
¤ Grush
15. 06. 2012 18:08
Dana P.
¤ Možná
15. 06. 2012 17:53
Grush
¤ Anebo
15. 06. 2012 14:14
mississippi
¤ Anebo
15. 06. 2012 11:44
Perchta
¤ Hezky pěkně
14. 06. 2012 21:39
mississippi
¤ Zaujimavý
14. 06. 2012 19:26
lup