• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

    V rámci studia na VŠ jsem musela absolvovat několik praxí. Na té první jsem pracovala na jednom známém moravském zámku jako průvodkyně. Nadpřirozeno mě vždy zajímalo, ale také jsem byla realistka. Věřila jsem jen tomu, co dávalo logicky smysl. Například věřím v život po životě, ať už vypadá jakkoli. Podle mého (a podle zákonů fyziky) totiž není možné, aby se energie jen tak někam ztratila.

    S tímto přístupem - tedy důvěřuj, ale prověřuj - jsem na zámek přijela. Dorazila jsem s kamarádkou v neděli, abychom si v pondělí, v zavírací den, mohly projít zámek v klidu a naučit se pořádně výklad.

    Ještě v neděli jsme se šly projít do zdejšího parku a cestou si přeříkávaly text. Když jsme se vracely, procházely jsme kolem kaple, ze které se ozvývala hudba. Byla to taková ta zámecká hudba - klavír či spinet, housle... Slyšely jsme to obě a řekly si, že je to bezva, a že na nějaký další z koncertů musíme zajít.

    V pondělí s námi šla jedna z průvodkyň do zámku, aby s námi opakovala text, ale v jednom z pokojů znervózněla a nakonec se slovy: "Sorry holky, já v tomhle pokoji prostě nemůžu být!" utekla. Byla to pracovna jednoho z bývalých majitelů. Podle záznamů to byl pěknej "hajzlík". Nedovolil svému mladšímu bratrovi, aby si vzal dívku, kterou miloval, protože nebyla urozená. Nakonec se stejně vzdali, ale až po jeho smrti. Bylo jim už přes sedmdesát. Romantický příběh, že?

    Méňe romantické už byly zážitky různých průvodců z tohoto pokoje. Jedné kolegyni (té, co utekla) se v tomto pokoji děly divné věci - padaly věci ze stolů, odlétla noha od stolu apod., dokud jsme nepřišli na to, že ve výkladu dělá chybu. Na obraze, který je v pracovně vystaven, je zachycen starší z bratrů - ten "zlý", a ona tvrdila, že je to ten "hodný". Po té, co výklad upravila, už se jí tam nic nestalo, jen měla z pokoje nepříjemný pocit.

    I mně tam mravenčily konečky prstů, ale přičítala jsem to zjitřené fantazii po tom, co jsem o pokoji slyšela. Jenže jednou jsem měla v prohlídce mladou rodinu s miminkem. Celou prohlídku bylo dítko hodné, ani nemuklo, ale v této pracovně se najednou jako na povel rozeřvalo a nebylo možné ho utišit. Tatínek, který ho měl v náručí, s ním tedy odešel do jiné místnosti, aby nerušil, a tam se dítě zase hned uklidnilo. Vrátil se tedy, aby nepřišel o výklad, ale jakmile vstoupil dovnitř, dítě se zase rozplakalo. Nezbylo mi nic jiného, než ho jít vyvést ven, aby si návštěvníci nestěžovali. Hrozně se omlouval a vůbec nechápal, proč to mimčo tak brečí. A mně v tu chvíli napadlo, že děti vlastně bývají mnohem senzitivnější a vidí to, co my ne, protože ještě nejsou poznamenaní tím, co by podle dnešních měřítek mělo a nemělo být možné.

    Vidělo tedy to miminko ducha staršího z bratrů? Je možné, že by tam stále pobýval a zuřil, jak ho jeho mladší bratr nakonec stejně přelstil? Mimochodem - podle obrazu to byl velmi charismatický muž. Takový démonický, nebo jak to popsat.

    Po práci jsme si šli s pár průvodci sednout do místní hospůdky a já přidala k dobru historku s dítětem. Na to konto se rozjela debata o tom, co se komu stalo divného (vydalo by to na knihu :) ). Nakonec jsme měli duchařin už dost, a tak jsem se ve snaze změnit téma zeptala: "A co to tady bylo za koncert, když jsme přijely? Byla to paráda."
Všichni zaraženě mlčeli. "Jakej koncert?" zeptal se nakonec někdo.
"Šly jsme kolem kaple a slyšeli jsme z ní hudbu, tu neděli, jak jsme přijely," vysvětlily jsme udiveně.
"V kapli? Tam se konají jen bohoslužby, ale vždycky ráno, ne večer," ujistili nás.
Nechápaly jsme. Abychom se ujistily, zeptaly jsme se průvodkyně, která měla byt v podstatě nad kaplí, jestli si nepouštěla nějakou dobovou hudbu, ale prý ne.

    Dodnes netuším, co jsme to slyšely. Ani co to dítko vidělo.