Vaše příběhy

- Vyvolávání duchů -

Stará skříň
    Chci se na těchto stránkách s vámi podělit o svůj příběh. Vykládala jsem ho už hodně lidem, často mi to vysvětlovali racionálně a přesvědčovali mě o realistickém popisu toho, jak to vidí oni. Chtěla bych znát váš názor.

    Je mi 17 let, stále žiji s rodiči doma a už od dětství jezdím na prázdniny do Jihlavy za tetou a bratrancem. Vždy se mi tam hrozně líbilo, mají vilu na obydleném kopci, tudíž bylo všude plno míst na hraní a pravidelně za námi chodili na návštěvu dva sourozenci od sousedů.

    Bylo nám asi 10 let a hráli jsme si v horním patře, jak jsme to dělávali vždy v době mé návštěvy. Jako každé zvědavé dítě i my jsme byli hodně zvědaví a rozhodli jsme se, že půjdem vyvolávat duchy. Neuvědomovali jsme si tenkrát, co všechno bysme tím mohli způsobit. Teta měla v jedné menší místnosti velkou skříń, v níž byly uložené knihy - staré, nové, prostě takovou směs. Vytáhli jsme ze skříně jednu knihu, která dle vazby vypadala velmi staře, dnes si opravdu nevzpomenu, jak se jmenovala, ani od koho byla, ale použili jsme ji jako předmět vyvolávání a začli vyvolávat autora té knihy.
    Asi si umíte vyvolávání představit - pořád jsme se smáli, nebrali jsme to vážně. Myslím, že až potom jsme se všichni uvolnili a plně se soustředili. Nic se však nedělo, přestalo nás to bavit a knihu jsme vrátili zpátky do skříně a skříň zamkli, aby teta nepoznala, že jsme se v ní vrtali. Odpoledne ubíhalo a my na vyvolávání zapomněli a našli si zase jinou činnost.
    Navečer se však stala ta věc. S Klárou jsem se schovala do místnosti, kde se nacházela skříń, hráli jsme schovku a kluci byli v tu chvíli úplně jinde. Seděly jsme tiše s Klárou v rohu místnosti a čekaly, až nás bratranec najde. Najednou se ozvala děsivá rána, živě před sebou vidím, jak se rozrazily dveře té skříně a polovina knih vypadala rychle ven, jako by je neviditelná síla velkým tlakem a rychlostí házela ze skříně na zem. Nehnutě a v šoku jsme s Klárou zíraly na to, co se právě stalo. Do pokoje vběhli kluci. Bratranec, co zapykával, to celé viděl z druhé místnosti, Klářin bratr jen nechápavě koukal na tu spoušt. Beze slova jsme všichni utekli dolů, z horního patra na terasu a ještě dlouho mlčeli, zcela vyděšeni. Potom jsme začli házet vinu z jednoho na druhého, snažili jsme si to vysvětlit jako dost hloupý žert jednoho z nás. Všichni však byli až moc vyděšeni a bylo skoro vyloučitelné, že to udělal někdo z nás, když jsme všichni byli od té skříně tak daleko, navíc skříň jsme předtím zamykali a aby se vysypal celý její obsah, musel by do ní někdo silně strčit. Trvalo nám dost dlouho, než jsme se odvážili jít nahoru a spoušt uklidit. Řekli jsme si, že to tetě nepovíme a nepovíme to nikomu. Kláru napadlo, že ducha odvoláme, a tak jsme to radši udělali.

    Je to už dlouho, do Jihlavy už tak často nejezdím. Když jsem tam ale byla teď v létě a šla se do místnosti podívat, běžel mi mráz po zádech. Nemluvě o tom, že od té doby, co tam spím, běží mi mráz po zádech.
    Zkoušela jsem se o tom s bratrancem už několikrát od té doby bavit. On - jindy machírek a nerozvážný puberták - při zmínce o té skříni vždy ztichne a řekne, že bud si z nás sourozenci tenkrát vystřelili nebo že to byla vada skříně. Klára to vysvětluje podobně, však vinu svádí na mého bratrance. Všichni však v hloubi duše víme, že ani jeden z nás to neudělal.

Vydáno:   29. 11. 2009

Přečetlo:  4356 čtenářů
Autor (vložil): Lolla.

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ souhlas
20. 08. 2010 13:35
diane666
¤ podle mě...
25. 03. 2010 9:30
johnyfretka
¤ kyvadélko
29. 01. 2010 15:11
Anička
¤ Můj názor
13. 01. 2010 19:05
Oxide
¤ Je to mo?né
4. 12. 2009 16:47
Lolla.
¤ Mám stejný názor
4. 12. 2009 0:04
SedRicK
¤ duchove
29. 11. 2009 20:37
Jelitko