• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Už tady mám asi dva příběhy, ale chtěla jsem se podělit i s tímto.

Dědeček od přítele zemřel už asi před pěti lety. Často u jeho babičky bývám, společně s jeho rodinou.
Jednou večer jsme šli ven a přítel si vzpomněl, že něco zapomněl doma. Tak jsem se vydala do toho domu. Samozřejmě potichu. Vlezla jsem do sklepa, vzala co chtěl (tam chodí kouřit) a vrátila jsem se zpátky na verandu. Zavřela jsem za sebou vnitřní dveře a obouvala jsem se. Na verandě byli jejich dva psi. Nevím, co se to s nimi dělo, ale vždy byli hrozně divocí a hned za mnou šli. Ten večer si ale jeden sedl vedle mě a díval se do prázdna - jakoby za mě. A ten druhý utekl pod křeslo.
Začala jsem mít divný pocit. Spíš negativní. Někdo stál za mnou, vím to jistě, protože takhle panikařit jsem ještě nikdy nezačala. Věděla jsem, že tam někdo je. Mrazilo mi na zádech i krku a cítila jsem, že je v těsné blízkosti. Už jsem ten pocit nezvládla a vylétla z verandy ven, ale pořád jakoby to bylo u mě, nebo se to na mě dívalo přes skleněné dveře. Utíkala jsem, dokud jsem je už neviděla. Pak už jsem byla klidná. Jako blesk ten pocit pominul.
No, ale včera jsme byli s mými rodiči opět u přítelovy babičky. Byla skoro půlnoc a my klebetili. Mluvila o svém zesnulém manželovi a bylo to dost nepříjemné. Pak mě něco táhlo, až se podívám do obýváku. Něco bylo za rohem. Když jsem se zprvu podívala, rychle se to schovalo. Říkala jsem si, že jsem asi špatně viděla, ale pak zase ten pocit. Snažila jsem se za roh podívat, ale pořád se to předemnou skrývalo. Řekla jsem si v duchu, aby raději odešel, protože jsem nechtěla, aby se ještě více trápila. Potom už ten pocit trval jen chvíli a zase se rychle vypařil.
Po cestě domů jsme v lese viděla nějakou vyšší osobu. Táhl mě tam zase pohled. Nejdřív jsem si říkala, že to je jen únavou, ale byla vidět zaoblená hlava a ramena. Dlouhý plášť a všechno šedé. To jsem se určitě splést nemohla!

Poslední dobou se toho stává čím dál víc. Na nějaký ten rok jsem se toho částečně zbavila a teď znovu. Hlavně nezapomenout na realitu.