Vaše příběhy

Mirku,za?ila jsem u? tolik loučení a bolesti a bezmoci a slziček,ale jednou věcí tě utě?ím,čas to otupí,opravdu jo,nikdy nezapomene?,ale časem se bude? moci i usmát při vzpomínce na tatínka,bude? vzpomínat na to co jste spolu pro?ili a bude to bez slz.A je?tě něco ti řeknu,přej tatínkovi vysvobození a klid,vím o čem mluvím,jsou hor?í věci ne? smrt,můj táta měl autohavárii a zemřel a? pět a půl roku po ní.Ani největ?ímu nepříteli bych nepřála za?ít to co jsme za?ili my.Tatínek se probudil z komatu,ale nebyl to on,bylo to my?lením malé dítě,na půl těla ochrnutý,2 a půl roku jsme se o něho doma starali,léčili mu několika cm prole?eniny,jezdili k léčitelům,kartářům a nikdo mu nedokázal pomoci.Denně jsme s ním museli být,střídali jsme se v péči,mamka,brácha a já,a mě bylo 20 a bráchovi 17 let.!!!?ádný dovolený,?ádná zábava,?ádný plány do budoucna,nakonec jsme z toho začali být nemocní,se srdcem atd,a tatínka jsme byli nuceni dát do léčebny dlohodobě nemocných,hrozně tě?ce jsme to pro?ívali,milovali jsme ho.3krát týdně jsme ho nav?těvovali a dívali se jak se nám ztrácí před očima a nedokázali mu pomoci.A nakonec nám zemřel,a je?tě k tomu 25.prosince.Na jednu stranu se nám ulevilo,proto?e se jen trápil a na druhou stranu jsme za ta léta byli zvyklí na ten koloběh a najednou jsme nevěděli,jak máme ?ít dál.Chci ti tím říct,?e milosrdná smrt je mnohem lep?í ne? tohle letité trápení,tatínek by ze ?ivota nic neměl,nechtěl by ?ít na přístrojích a v nemocnici a čekat kdy u?...Přejte mu to,vím o čem mluvím.Gábi

to co tu pí?ete je opravdu stra?né, mn taky u? umřely prababička, babička a hodně blízká teta, je opravdu t?ké se stím smířit, ale co tu pí?ete je opravdu stara?ne, neumim si představit ?e by mi rodiče umřeli, i kdy? vím ?e se to stane;-(((

muj tatinek zemrel nahle a necekane.Nechal se odvezt do nemocnice pro velke bolesti na prsou, dozvedeli jsme se to teprve vecer v 19h.Rychle jsme tam bezeli,myslela jsem ze bude napojen na pristroje a tak neco,ale byl na normalnim pokoji,vypadalo to ze to neni vazne,trochu se mi ulevilo,ale ty jeho oci....zmocnovala se me uzkost ani se neusmal,mluvili jsme s nim a pak jsme museli jit.Zemrel kolem treti rano.Muj manzel mu tam jeste potom nesl potrebne veci,videl ho naposledy,rikal ze byl vesely.Dodnes nevime co se stalo,doktori lhali jak se dalo...a nikdo nerekl pravdu,zrejme zanedbani a podceneni situace..kdyby ho napojili,mozna by tu jeste dnes byl s nami. Byl silny a zdravy,nikdy nemarodil.Dodnes to boli,ale nedavno na jeho vyroci jsem vykreslila jeho mandalu a citila jsem ze se mnou mluvi-je to neuveritelne,ale je to tak...ted chapu jeho odchod mnohem lepe a dokonce citim ulevu...pry by se uz nechtel vratit a je mu tam dobre.Se smrti blizkeho cloveka je tezke se vyrovnat at uz odejde nahle nebo po tezke nemoci,boli to moc,ale kdo pochopi smrt,pociti ulevu a velke teplo u srdce,tak jak se to stalo me.Take k nemu promlouvam,prosim ho o pomoc,na jeho hrob nemuzu ,protoze jsem daleho,ale moje maminka to dela a ja zapaluji svicku a dam kyticku k jeho fotce a vim ze on o tom vi a ze me slysi.

Můj táta zemřel před měsícem v 5h ráno je to opravdu stra?ný vidět někoho trpět i on měl neuvěřitelné bolesti břicha proto?e ta měl nádor a něco tak stra?ného jako je vidět příbuzné trpět snad ani není i smrt je oproti tomu lep?í