Vaše příběhy

Děkuju.
Ano s tím hluboce souzním, že nikdy se nic neděje jen tak.
Je až neuvěřitelné jak geniálně se věci dějí. Ten prožitek mě skutečně posunul významně a nasměroval mě hlouběji do nitra na dávno známou ale zapomenutou cestu.
Měj se hezky.

Je těžké říct, co to bylo.
Jestli zahlédnutí budouciho, nebo jestli to budoucí, bylo ovlivněno Tvou myslí.
Jedno ale vím jistě, nikdy nic se neděje jen tak. Vše má svůj důvod a i svůj puvod.
Možná Tě tento zážitek má někam nasměrovat, něco Ti ukázat, někam Té posunout.
Odpověď ale můžeš najít jen Ty sama.
Kdo ví, co by se stalo, kdybys tu pasticku odstranila.
Měj se hezky

Pomocí fungující synchronicity jsem narazila na odpovědi k otázkám kterými se zabývalo mé subjektivní rozpoložení ( stav vědomí ).
Objevily se tak paralely se subjektivním rozpoložením.
Pod ruku mi přišel ruský spisovatel Vadim Zeland se svým TRANSURFINGEM (Ovlivňování reality).
Jeho objevy odpovídají mým zkušenostem.

Ačkoliv zde zareagovala doposud jen jedna bytost a zdá se snad (?) jakoby tohle téma nikoho neoslovovalo, nechce o něm nijak hovořit,nebo nemá co říct…
Podle mého přesvědčení by se každy z nás ve svém vlastním zájmu měl zajímat o to, jak si sami tvoříme svou i kolektivní realitu ,ať už si toho jsme ,nebo nejme vědomi.

Úryvek z obohacujících hnih Vadima Zélanda o Transurfingu ,hovoří o Synchronicitě ( C. G. Jung) takto:

Co představuje příčinu vjemu synchronických shod? Události se formují myšlenkami , nebo myšlenky vznikají na základě předvídání události?
Z pohledu Transurfingu tu má místo jedno i druhé.
Duše získává přistup k údajům které se nachází v poli informací které mohou být následně interpretovány rozumem.
Rozum zase formuluje myšlenky jenž se mohou za existence jednoty duše a rozumu uskutečnit v materiální realizaci.

Nikomu nic nevnucuje ani já ne.
Kdo máte ale zájem pochopit principy Transurfingu ( ovlivňování reality ) tomu bude dáno. :)

Děkuju za názor.
Jak píšeš, někdy už není snadné rozlišit jedno od druhého.Hranice mezi jedním a druhým mizí ( přestože nikdy vlastně neexistovala ) a v tom se teď ocitá “ me” vědomí které mě na to upozorňuje.
Jak píšu, tohle bylo jiné , nebyla to ta mě známá informace ( ať vizuální či nikoli ) o tom co se teprve stane.
A pokud můj popis nepřenosné zkušenosti tak vyzněl, tak tomu tak ale není.
A ačkoliv je faktem že jsem nechtěla aby se to stalo ,stojím před otázkou na kterou mě vědomí navádí. Ruku v ruce s jinými zkušenostmi.
Stejně jako Ty nepochybuji že jsem (jsme) tvůrcem reality ,ale velmi často mě o tom mé zážitky hluboce přesvědčují.
Vědomí si toho se prohlubuje.


Ta myš když jsem ji našla byla ještě vlažná a ohebná nicméně mrtvá. Znamenalo by to podle mne ,že se jí to nestalo v době té vize před spaním.
To jediné co jsem mohla udělat hned bylo pastičku odstranit.
Čímž by se celý děj přirozeně změnil.

já nepochybuji o tom, že si tvoříme budoucnost. A nemusí to být nahlas, bohatě stačí myšlenka. Snažím se hlídat už i myšlenky a když mi to někdy nevyjde, v duchu se na sebe zlobím a odvolávám to jakožto hloupé chování. Znám to tedy taky. Takovou vizualizaci za bdělého stavu jsem neměla, zato ve snech ano. Někdy je těžké rozlišit, zda jsi jasnovidná, nebo tvůrce děje. U té myšky se ale spíš přikláním k jasnovidné chvíli, protože to popisuješ jako informaci, která ti přišla. Takto mi přišla (ale ne obrazem) informace o smrti manžela. Naopak, když se mi opravdu něco nechce, aby to proběhlo, ačkoliv je ta akce už domluvená, většinou z ní sejde a to ne z mojí strany. Prostě se mé přání stane skutkem. Ty jsi určitě neměla přání, aby myška byla zraněna, proto si myslím, že to bylo info. Škoda, že ses nešla podívat hned...