Vaše příběhy

Ahoj, Adanom,
máš naprostou pravdu, že každý člověk cítí a prožívá věci jinak, subjektivně. To jsem si neuvědomila.
Jen mi v posledních týdnech dochází inspirace a nedokázala jsem zplodit myšlenku. V práci vedro, okna na jih, dusno, není jak ho odvětrat. Navíc jsem dostala na starost praktikantky. Všechny zbytky mozkové činnosti jsem věnovala snaze aspoň trochu užitečně vést jejich praxi. Na konci dne jsem se vždy odplazila domů a přestala myslet.
Proto jsem tedy nereagovala. Teď budu mít dovolenou, pokud možno bez řešení problémů a bez internetu. Měj se pěkně a jdi smysluplně dál po cestě, kudy tě vede intuice. :-)

To co píšu není fakt ani dogma. Jsou to mé osobní současné poznatky které se ve vývoji mohou měnit.

Ahoj. Jsem znovu tady s reakcí na Tvůj předchozí text.
Nevyjádřila si se špatně.
Vyjádřila jsi jednoduše to,co si myslíš podle své zkušenosti s zkušenosti jiných, že může být totéž i v měm případě.

Cituji:“ Jen to, že člověk někdy má v hlavě obavu, takové místo, myšlenku, kolem které opatrně obchází. Přitom ale je ta obava zbytečná, ve skutečnosti to celé nemá tu sílu, kterou tomu přisuzujeme. “

Myslela jsi to dobŕe , to vím ,ale jak uź jsi snad pochopila nemusí to být podnět pro mne. A není to o tom źe bych nechápala o čem mluvíš , ale právě naopak, dobře rozumím tomu co jsi mi “ nenápadně “ podkládala.
Znám to z jiných svých zkušenosti.

Píšeš: “Vyšla jsem ze zkušeností jednak vlastních, jednak od několika blízkých lidí, se kterými si o takových věcech občas povídáme. Jenže člověk si k tomu obvykle vybere lidi s podobnými pocity a vnímáním, jaké má sám. “

Vlastně sis vybrala i mě asi v přesvědčení že to mohu mít podobně.
Můj názor je takový , že mnozí máme ve vývoji vědomí podobné cesty,jiní ale mají i trochu jiné a podobné zase s jinými.


Řeknu to pomocí metafory.
Projdu nějakými cestami třeba městem nebo přírodou.
Někdo jiný půjde stejným městem a projde nějakými cestami.
A když se pak třeba potkáme a budeme si povídat o tom kudy jsme šli,oba pak poznáme cesty druhého jen tam kde jsme jimi také prošli.
Ale jestli bude na jedné ze stejných cest něco nesnadného každý tím projde také jinak, v souladu podle svých dovednosti a úrovně vědomí.

Jeden příklad mě napadá. Představ si to tak, jako kdybych navrhovala někomu,nebo tomu o kom se budu jen domnívat že cítí a vnímá stejně ,aby procházel nemocí nebo smrtelnou nemoci způsobem který byl přirozenou cestou pro mne v souladu s vědomím na stupnici vývoje.
To přirozeně nemohu. Ve vývoji jsou ty stupně ( jinak to pojmenovat bohužel neumím ) kterými člověk prochází s nemůže je jen tak přeskočit. Snad jedině kvantovým skokem.
Čím někdo prošel,to muže jiného i zabít. Byly doby kdy jsem tohle ještě nevěděla a myslela jsem si že když to šlo mě dokáže to v tomhle životě každý.
Není to tak docela pravda. Vývoj našeho vědomí v tomhle hraje největší roli.


Ale i tak je to v poŕádku že jsi vyjádřila svou zkušenost ,protože někoho ze čtenářů může oslovit. Naťuknout,dát podnět. ;)

Ahoj :)
Pokud rozumím skutečnému obsahu Tvých otázek .....protože ještě snadnější by byl nějaký konkrětní přiklad, tak můžu upřímně říct ,že dnes ( ale ještě před několika lety ne ) s postavami cítím ale i rozumím i všem těm se kterými se na jakékoliv jiné úrovni neź na úrovni duše a Ducha,nějak nezotožňuji.

Ale jestliže například a teď to zkouším říct takhle:
pokud postava A. cítí i rozumí postavě B. i když se na některých úrovních neztotožňuje (např. povahově,myšlením,životní filosofií apd.) ,ALE naopak B. nebude rozumět postavě A. nebo jen někdy a někdy ani s postavou A. necítí, pak se v takovém případem nebo v téhle kombinaci nejedná o VZÁJEMNÉ doplňování´.
V takovém případě a to je skutečné ze života a teda tohle konkrétně z mé osobní zkušenosti nemůže B. dopoňovat A. kdyź B. nerozumí postavě A. nebo jen někdy a tak to nejde ani přirozené opačně ,aby A. doplňovalo B.
A. ale může B. do nějaké malé nebo větší míry ovlivnit na nevědomé úrovní.
O tom jsme se už spolu bavily.
Jak jsi psala , cituji: “ Moji členové rodiny jsou racionální jako ti tvoji. Ale neřekla bych, že tím trpí. Mají jen jiný úhel pohledu. Taky to něco přináší. Smysl je asi v rozmanitosti a vzájemném doplňování se.”

Teď Ti na to odpovídám pomoci postav A. a B. přímo z vlastních zkušenosti s postavami.
Říkám to otevŕeně a upřímně protože se ptáš.V mém zájmu není se vyzdvyhovat.
Je to prezentováno k zamyšlení. Nerada bych aby to bylo vnímáno jinak.

Řekla bych teda tuhle věc ,že existuje “bod “ - úroveň ze které je nejen že vidět z mnoha úhlů zároveň ale kdy z úrovně duše pociťuješ a z urovně Ducha i porozumíš/rozumíš.
To néjaké spojení které tam je, jak píšeš ,vnímam teda jako spojení na úrovni duśe.
Pozdějí lze rozumět na úrovni Ducha ze všech úhlu.

Nakonec chci ještě říct , děkuju za Tvou upřímnost o tom že Tebe osobně se to sdělení o sportování a pohybu nějakým způsobem podvědomě dotklo ( týká ).

Ahoj, Adanom,
poslední příspěvek se týkal tématu nahlížení do neznáma, patří jinam.
Teď ještě k tématu pohyb a rychlá chůze.
Omlouvám se, ano, možná to bylo trochu sebestředné, vztáhnout to na sebe. Ale možná jsem v tom podvědomě zachytila cosi, co se mě týká: návyk na kyslík, endorfiny, zlepšení nálady... a chtěla jsem polemizovat (i sama se sebou) a říct, že to není špatně. Vlastně tím bojuju se svou dlouhodobou duševní únavou. Hlavně v zaměstnání.
S těmi podobnými frekvecemi můžeš mít pravdu. Na tyto lidi se dá asi snadněji napojit nebo připojit, to bude ten "klč". Ale cosi mi říká, že tu rozhoduje ještě něco jiného. Stává se ti někdy při čtení příběhů, že kromě postav, se kterými se ztotožníš snadno, jsou tu ještě ty postavy, u kterých si řekneš: tahle část její povahy, to je jako já. Ale tahle část její povahy - to je něco, co absolutně nejsem já, co je mi cizí. Ale přesto je tady nějaké spojení. S tou postavou velice cítíš, ale rozumíš jí jen někdy. Tedy asi částečná shoda? Podobnost frekvence? Dvě různé frekvence, které se třeba doplňují?

Ahoj, Adanom,
v tomhle jsem se asi špatně vyjádřila. V porozumění různým pocitům člověk může vycházet jen buďto z vlastní zkušenosti, nebo ze zkušenosti někoho jiného, kterou mu ten druhý sdělil. Chtěla jsem říct, že je naprosto správné, že se nejdeš podívat tam, kam ti intuice říká, že chodit nemáš. Když jsem napsala, že někdy se bojíme bezdůvodně, neznamenalo to, že teď nebo kdykoli později tam máš jít. Jen to, že člověk někdy má v hlavě obavu, takové místo, myšlenku, kolem které opatrně obchází. Přitom ale je ta obava zbytečná, ve skutečnosti to celé nemá tu sílu, kterou tomu přisuzujeme.
Ale je klidně možné, že tě intuice neklame a vysvětluje ti to přesně tak, jak to je. Intuici máš mimořádně silnou a přesnou, vyrovala tě například před zlodějkou a sdělovala ti další věci (viz příhody v souvislosti s třetím okem apod.). Pak mě mrzí, že jsem se k tomu špatně vyjádřila, a za to se omlouvám. Vyšla jsem ze zkušeností jednak vlastních, jednak od několika blízkých lidí, se kterými si o takových věcech občas povídáme. Jenže člověk si k tomu obvykle vybere lidi s podobnými pocity a vnímáním, jaké má sám. Takže nikam nechoď a nic nebal. :-) :-)

Ano pleteš se. Je to uź podruhé co jsi mojí myšlenku, sdělení vnímala jako by byla o Tobě. To že si píšu s Tebou neznamená že myšlenka je o Tobě nebo určena Tobě, to je a teď promiň za mou otevřenost trochu sebestřední. Jsou tady a nebo budou i jini čtenáři snad přeci.
Navíc já nevím kolik Ti je roků tak jak bych si mohla myslet to co si myslíš Ty. Moje sdělení byla asociace s tématem o pohybu a o těch které znám že trpí tím že už nemohou pohyb vykonavat. Takže ne o Tobě. ;)

Podobné frekvence je jako když slyšíš nebo ladíš podobné hudební tóny. To je ten “klíč “ jak když vrána k vráně sedne.
Heavy metal a klasicka hudba společně neladí, nemají stejné frekvence, vlnění, tóny.
Takhle to já myslím. :)

Ahoj, Adanom,
možná se pletu, ale zdá se mi, že naznačuješ, jako bych to s pohybem a tělesnou námahou vzhledem k věku přeháněla. Podle mě to tak není. Bylo by to jiné, kdybych se začala hýbat a cvičit až teď, ale tak to mám celý život. Někdy víc, někdy míň, ale vždycky se k tomu vrátím. Maminka stejně jako já chodila na procházky rychlou chůzí, až do vysokého věku. Babička dělala celý život v hospodářství, tam se prošla dost. :-) V dětství jsme měli rodinné výlety, lítání venku s dětmi, u babičky pěší cesty hodinu, dvě, víc... tak chodili všichni, neměli jsme auto a autobusy jezdily mizerně. A normální mi připadá občas si fyzicky máknout nebo lézt na žebříky a podobně. Tělo si řekne.

Člověk se dlouho vyvíjel jako lovec a zemědělec, žádná "slejška" sedící u počítače. Chůze je přirozený pohyb.
Ano, v případě, že ze zdravotních důvodů musí člověk pohyb omezit, je to blbé. Ale lze leccos. Babička v sedmdesáti s nohou v sádře a s vypůjčenou hůlkou čile šlapala přes kopce po okolních vesnicích navštěvovat příbuzné a všechno jim tam zkritizovat. Noha normálně srostla.

Píšeš, že podle tebe sny i deja-vu mohou pocházet i z jiných realit. Je zajímavé, že si to ještě někdo jiný myslí. Zajímalo by mě, co je ten "klíč" - tak říkám té vlastnosti, která nám asi umožní s určitými lidmi se spojit, ztotožnit ve všelijakých našich "falešných vzpomínkách", které mohou být ve skutečnosti jejich vzpomínkami. V čem spočívá ta podobnost mezi námi a jimi.
Podobné frekvence? Ale co to je vlastně frekvence a vibrace v tomto smyslu? Musím se zeptat googlu.
A paralelní životy ve tvých snech mi připadají taky hodně zajímavé. O tom zas budu přemýšlet já.

Ahoj Brighid
Lineární chápání času nelze vůbec porovnávat s věčnosti. I s tím pojetím přicházejícího správného časem je to tak trochu iluze . Jsou to nastávající momenty v přítomnosti.. A pro ty momenty je potřeba ještě nejdřív otevřit brány vědomí.

Názor na spolupráci s armádou , jsem zmínila ve svém textu proto,že jsem si přečetla jeden ten odkaz který jsi poskytla,. S Tebou nebo teda s tím poznáním na amatérský pokus ,neměl můj názor na skrytá nebezpečí pro tuhle disciplínu ( například pro armádu) , nic společného. :)

Hormonální jógu skutečné vnímám jako vyváženost ,propojení a harmonii a to samozřejmě ruku v ruce na úrovní hormonů.
S nasloucháním těla mohu jen souhlasit. :)
Rychlou chůzi praktikuji taky. A jako ta co dělávala atletiku a naštěstí né až k invaliditě :-) ,tak rychlou chůzi taky mohu jen doporučovat a také i kolo.
Je bez pochyb že jakýkoliv pohyb vytváří radost ( kdyź se uvolňuje endorfin ) , potíže ale můžou nastat pak pro ty jedince kteří z jákehokoliv důvodu onemocnění a nemohou pak dlouhodobě nebo krátkodobě pohyb vykonávat.
A úplně nejhorší pro ty pro koho se pohyb stal už závislostí a bez nějž pak trpí a strádají hlavně psychicky.
Znám takové jedince ( nemám na mysli sebe ) a je na ně smutný pohled. Nechtějí mnohdy ani slyšet o tom že to jde i jinak.
A tím se vracím k józe a hlavně k meditaci která je zaručená i pro ty už invalidní, nemocné, velmi zestárlé apd. Takže sporty, chůze, kolo apd. pro radost ano ,ale to jen pokud a dokud na to máme.
Šla mi tahle myšlenka takhle hlavou, tak jsem si říkala že to mám sem napsat. :)

Ahoj, Adanom,
co znamená 22 let proti věčnosti? Jestli fakt lidské vědomí žije věčně... :-) Ale to už jsou hypotézy.
Třeba zatím nepřišel správný čas, anebo přijde v některém příštím životě.

Pokud jde o dálkové nazírání, údajně by k němu měla mít vlohy spousta lidí, jen v různé intenzitě. A rozhodně by člověk nemusel spolupracovat s armíádou, já jsem byla zvaná jen na neformální amatérský pokus. Brácha je technik a zaujala ho tahle disciplína. Jinak věří akorát trochu na mimozemšťany,na cestování v čase... no, jsme trhlá rodina.

Hormonální jóga má zvyšovat hladiny hormonů, které by bez ní byly nízké. Tedy u žen v menopauze, u mladších žen s nevyrovnanou hladinou hormonů, u diabetiků s nedostatečnou produkcí inzulinu vlastním tělem. Naše lektorka jógy vždy uvádí variantu pro ty, kdo určitou pozici nedají. Lomenou svíčku děláme, ale až po delším rozcvičení, a je tam ta náhradní varianta. Já teda svíčku udělám, ale radši ji nezkouším nikdy bez rozcvičení ani v psychickém napětí, přestože jsem vždycky měla volné klouby a udělala jsem kdeco.
Ale harmonie a vyváženost je správné pojetí. Naslouchat svému tělu, co nám říká a radí. Tedy nepřepínat své možnosti. Ale když se na to cítím, tak chodím rychlou chůzí tam, kde se dobře dýchá. Do kopce i z kopce. Cítím se super. Radost ze života. Tohle potřebuju. :-) To jsou ty geny po zdravých venkovských předcích. Akorát že ti dřeli celý den na poli a v hospodářství.
Ahoj, příště víc. Byl hodně plný týden.

Brighid
Jak jsem psala je to už 22. let co se mi stala ta vize při té krádeži. Myslím že je to už velmi dlouhá doba co se mi znovu něco podobného nestalo. Připravená bych dnes na to byla. A i přesto že žiju dobrovolně v úplné izolaci, v naprostém tichu a meditace ( být plně v přítomnosti ) je pro mne vlastně každá činnost, tak tohle se mi nevrátilo Možná máš pravdu že ještě může ale to bych se přímo aktivaci třetího oka musela věnovat. Tuším.

To vzdálené nahlížení. Ano slyšela jsem o tom. A jen k tomu napíšu svůj osobní názor že tahle schopnost ( mám na mysli teď umět získat informace které chceme získat ) je nejen přirozeně užitečná ( třeba při hledání pohřešovaných ) ale zároveň může byt a je svým způsobem nepohodlný pro ty ostatní kdo o této schopnosti někoho konkrétního vědí.
Nechtěla bych nikdy osobně spolupracovat s armádou, s policíí apd. protože pro ně je takový člověk nejen nápomocný ale zároveń i svým způsobem obávaný.Nemůžu teď k tomu najít správný výraz. A tak se muźe i chtě nechtě stát jejich ostře sledovaným “vězněm “ za to co umí a co ukázal. Je to nebezpečná kombinace.
Pokud bych tu schopnost měla ,ale nemám protože informace mi chodí bez toho že bych chtěla ,né proto že chci ,nešla bych s tím “ na trh “.
A možná se pletu ale intuitivně vnímám že tím končí svoboda člověka který chtěl své schopnosti jak píšeš ukázat a využívat třeba pro armádu.

S tou telepatíí jak jste zkoušely s kamarádkou si to napsala na můj vkus výstižné ,že je fajn zjistit že tohle funguje ale není to dál už pro zábavu.
Jak jsem už psala, mě tohle funguje s manželem v obou směrech jsme vysílač i přijímač. Využívám/e to jen pro sebe za těch okolností třeba kdy není možné se spolu spojit telefonicky při různé vzdálenosti od sebe.
Jinak přenos myšlenek a pocitů se taky děje i tehdy ,kdy například někdo ( třeba kolegové ) vyšílá negativní myšlenky-mluví třeba o někom špatné, nebo k někomu chová zášť, nesympatie, žárlivost apd. a kdy si ani není vědom že ten druhy (přijímač) to zachytí i podvědomě.
A pak tím škodí sobě i druhému i když je to neuvedomělé.
Je opravdu dar když si je člověk více či méně vědom co vysílá a co přijímá. A je fakt že by pak měl s plným vědomím vysílat jen dobré a pozitivní myšlenky. :)

S těmi vzpomínkami na “ věci které se nestaly” .....rozumím Ti a s Tvou teorii že to může mít různá vysvetleni, jako třeba nejen vzpomínka na minulé životy ,ale i jako vzpomínka nebo vědomí někoho jinéhó ať už někoho blízkého ( naši předci ) nebo někoho jiného třeba i z paralelní reality s tím mohu v podsítě úplně souhlasit. :)
A to jednoduše snad proto ,jak jsem psala, že ve svých nočních “snech “ žiju paralelní život/y. A i kdybych si toho nebyla někdy vědoma, nebo kdokoliv z nás ....ale protože jsem, tak intuitivně mohu říct že informace i vzpomínky nebo děla-vu pochází i z těchto realit.
Ale souzním i s teorií že napojit se lze hlavně na ty co mají určitou podobnost, jinými slovy vibrují na podobných frekvencích které se propojují prolínají.
Jóga podle mne nezvyšuje hladiny hormonů ale vyrovnává . Třeba to byl jen Tvůj překlep.
Možná máš pravdu že jakákoliv činnost, pohyb nebo sport zlepšuje fungování organismu ,ale říká se taky že sportem k invaliditě. :-) Nebo si někdo úžení infarkt,
A tak i když se někdo cítí třeba při a po sportu dobře , nic se nemá přehánět.
Zatímco podle mne osobně pouze jóga je hlava a tělo v rovnováze. Sjednocení těla a mysli. Harmonizace fyzická ,psychická. Je to lék.
Hormonální jóga je dobrá i pro starší dámy ,ale i tak .....mozná že starší dáma která by s jógou cvičením chtěla teprve začít v starším věku ,tak přesto nebude a nebo bude ale ne tak snadno a rychle ,schopna udělat třeba svíćku, nebo poloviční svíčku. Třeba ta se u hormonální jógy cvičí co vím.Znamená to pak třeba i to, že by ji dělat vůbec nemohla a musela by ji vynechat. Nebo ji pro straší dámy nedávají do sestavy.
Pravda je ale ,že stání na hlavě to není. . :-) ;)

Ahoj, Adanom,
myslím si, že schopnost "varování před nebezpečím", jakou jsi zažila v případě té zlodějky, se ti klidně může znovu otevřít. A to už budeš starší, budeš mít s těmito věcmi víc zkušeností, nezaskočí tě. Přijmeš ji klidně jako fakt a tvoje vědomí (nebo podvědomí) si bude umět správně vybrat, co je důležité a stojí to za sdělení, a co jsou nepotřebné informace, které nebude vůbec zachycovat.

Psala jsi, že tvůj bratr a mamka také měli zážitek opuštění těla. Takové schopnosti se asi dědí. Proto bych se jejich projevy na tvém místě nezneklidňovala. Mezi svými předky bys jistě našla řadu lidí s podobnými prožitky a schopnostmi, jen třeba o tom nemluvili. Ale dokázali s tím žít a třeba to i úspěšně využívat.
Mimochodem, četla jsi, co to je vzdálené nahlížení, remote viewing? Tuto techniku "jasozřivosti" zkoumala i americká armáda.
https://www.suenee.cz/dalkove-nazirani-jako-zbran-v-rukach-svetovych-mocnosti/
https://www.cez-okno.net/clanok/zmenene-stavy-vedomia/dalkove-nazirani-remote-viewing-rv

Mám takovou hypotézu: Podle mě možná existují minulé životy, ale možná taky jen můžeme vstoupit do vzpomínek nebo vědomí někoho jiného. Třeba napojením se na informační pole. Nemůžeme takto vstoupit do vzpomínek nebo myšlenek kohokoli, ale jen někoho, kdo má s námi určitou vnitřní podobnost. Ta funguje jako "klíč". A my pak jeho myšlenky a vzpomínky vnímáme jako svoje vlastní myšlenky a vzpomínky.
Takže deja-vu i "vzpomínky na věci, které se nestaly", můžou mít podle mě různá vysvětlení: zasuté vzpomínky z nejranějšího dětství nebo chyba fungování mozku (tak to říkají lékaři), nebo zbytky vzpomínek na minulé životy, ale taky napojení na to informační pole a zachycení vzpomínek někoho jiného. Ten někdo jiný může být někdo zemřelý nám blízký, ale taky třeba někdo z jiné reality (která se třeba prolíná s tou naší).

Mám tyhle záblesky ve chvílích uvolnění, kdy se člověk snadno dostane do "bdělého snění", tedy asi mírně změněného stavu vědomí (klidná procházka, jóga, sledování filmu, který nestresuje...). Tyhle záblesky vzpomínek u mě vyvolávají třeba staré domy, zanedbané zahrady. Zbytky staveb nebo soch někde v lese. Při meditaci v józe jsem v jednom okamžiku trochu viděla, a trochu cítila, tušila, vnímala vzpomínku na jakési hypermoderní technicky pokročilé město. Budoucnost? Paralelní svět? Nevím. Silné deja-vu jsem cítila v jedné místnosti elektrárny Dlouhé stráně, kde jsem byla jako laik na prohlídce. Taky v jedné místnosti hradu Pernštejn.
A když jsem před dvaceti lety viděla první díl Pána prstenů a tam bylo elfí město Roklinka, bylo to - omlouvám se předem za ten výraz, ale přesně to vystihuje - "deja-vu jako prase". Nejvíc v té místnosti, kde byl uložený zlomený meč Narsil, který byl později hodně důležitý. Ale vlastně celá Roklinka a její obyvatelé. A mně proletělo hlavou: Teď už vím, po čem se mi celý život stýská! Tady je můj domov, na který jsem zapomněla.(Zní to dětinsky, ale prostě jsem to tak cítila.)

Máš dar přístroje uklidňovat, jak jsi psala. To je moc dobře. Je vidět, že nejsi nervák jako já. :-)

Ve dvaceti jsme zkoušely s kamarádkou, doléčující se po angíně, jednoduchou telepatii. Kamarádka je odvážná, průbojná, věří si. Já byla vždycky tichý a opatrný introvert.
Vyrobily jsme tři lístečky a na každém byl jeden obrazec: kolečko, čtvereček, trojúhelník. Jedna z nás si vytáhla lísteček. Pak jsme se vzájemně dívaly do očí a ta, co byla "vysílač", si představovala ten vylosovaný obrazec. Druhá, která byla "přijímač", měla poznat, který to je.
Provedly jsme šest pokusů, tři na každou stranu. Zdařilo se všech šest. Zajímavý byl ale rozdíl: Když byla vysílač kamarádka, rozpoznávala jsem obrazec jen pomalu a nejistá jsem si byla, ještě když jsem oznamovala výsledek. Když jsem byla vysílač já, kamarádka to uhodla dost rychle a jistá si byla. Čekala jsem, že budu lepší přijímač a kamarádka lepší vysílač, když je tak energická. Byla snad oslabená po angíně?
Ale to já jsem se po tom pokusu cítila hrozně vyčerpaná a slabá, ona ne. A poměrně brzy mi něco v hlavě sdělilo: telepatie a podobné věci se nemají dělat pro zábavu. Tohle bylo v pořádku, potřebovala jsi vědět, že takové věci můžou fungovat. Ale v budoucnu to prováděj jen tehdy, když to bude mít smysluplný důvod.
Odmítala jsem tedy pozvání na spiritistické seance i na pokus s dálkovým nazíráním - remote viewing. Byly to ryze amatérské aktivity bez odborníka, kterému bych věřila. A teď už vím, že tyhle věci mají sílu.

Nevím, jestli hormonální jóga fakt zvyšuje hormony. A myslím, že zlepšit fungování organismu včetně hormonů může jakýkoli pohyb, sport, jakákoli činnost, po které se člověk dobře cítí. My to máme rodové, trochu mladší vzhled, i když omladit se samozřejmě nezaškodí. Ale hormonální jógu jsem ocenila jako něco, co aspoň trochu pomůže proti duševní a nervové únavě, protože i toto souvisí s věkem. A kromě toho je sestavená tak, aby ji dokázaly cvičit i starší ženy. Žádné stání na hlavě.

Brighid
Stává se mi to často celý život už od mala že cítím že mě někdo pozoruje a může to být i zvíře. A máš pravdu přenos myšlenek určité existuje a funguje a já věřím že tehdá byl přenos myšlenek, nebo jiné podprahové vnímání spouštěčem té schopnosti.
Zkusím Ti ji popsat. Kupovala jsem si jízdenku na autobus v hale plné lidí. No a tam byly i ty zlodějky. To jsem si uvědomila až zpětně po celé akci, že jsem tvář té jedné zaznamenala. A tady by mohlo jit už o podprahové vnímání jejího záměru. No a já blbka ještě velmi mladá ,jsem si po zakoupení jízdenky dala peněženku do kabelky a kabelku do boční kapsy u cestovní tašky na rameno. Peněženka nabitá penězy protože byly Vánoce a já jela navštívit rodinu.
Tak a vyšla jsem z haly a kráčela po schodišti nahoru na nástupiště. Jak tak vycházím ty schody a koukám se před sebe s tou cestovkou na rameni otočenou dozadu ......v tom se mi v očích objevila vize. V té pikosekundě zmizel pohled na ty schody a objevila se vize na níž vidím ruku s obrovským prstenem vytahující mojí kabelku z té boční kapsy. Ochromena tím co se právě stalo se ale okamžitě otáčím za své levé rameno a vidím znovu přesně to co v té vizi.
Ruku s prstenem která mi zrovna vytáhuje tu kabelku.
V podstatě jsem tak viděla ukázku toho co se chystalo za mými zády. Jak jsem psala byla to nejpozoruhodnější věc kterou mi tam mozek nemohl pobrat.
Ale asi znáś ty příběhy těch děti v Indii které čtou se zavezenýma očima a některé přečtou i to co nemají ještě ani ve své ruce a přecětli to už v ruce toho kdo jim papír s textem teprve předloží.
Tak takhle nějak to muselo zafungoval i u mě.
A dost možná že jak jsem se tím vylekala,tak jsem tu schopnost mít vizuální informace uzamkla.
Dál mi fungovalo v životě už jen to podprahové vnímání nebezpečí které se teprve chystalo a další krádeži. Vycítila jsem to přicházet proto jsem to mohla přirozeně celé zvrátit.

S tím autogenním tréninkem a Tvou rukou ,jsem si byla téměř jistá že jedině tak jsi to mohla udělat. Funguje to v obou směrech přirozeně . Nechat ztěžknout , nechat odlehčit. :)
Mě se před dlouhými lety stalo to, že jsem šla sama do baru na skleničku a jak tam tak sedím a přemýšlím o svém hrozném životě, v tom si doslova odnikud vedle mne na bar přisedl pohledný Asiat a řekl mi “ vím co tě trápí “.
Dost mě šokoval tou přesnosti. Nicméné jeden z mých problému byla nespavost, neschopnost usnout kvůli problémům a on to věděl. Poradil mi autogenni trénink.
On tu techniku tenkrát nenazval takto. Jen mi řekl že mi řekne jednu techniku.
Zajimavé na tom bylo to ,že když mi to začal popisovat, moje duše si vzpomněla že to tak moc poznávám , že vím co mi vysvětluje.
Psal se rok 1999. tehdy nebyly dostupné informace jako dnes, nemohla jsem to znát a přesto jsem to znala.
Nevím ani jak se ten anděl jmenoval a tak jak se rychle objevil , stejně tak rychle zmizel. Měl záhadný úsměv. Není to pohádka. Měla jsem skoro pocit že se ten člověk materializoval od někud jen proto aby mi pomohl.
A opravdu mi pomohl. Technika uvolnění celého téla po částech mi zabrala ještě tu noc a začla jsem nohama pak šla k ruce a u ramene jsem už spala :)

Ptáš se jestli se mi stává když jsem třeba rozčílená to co popisuješ. Stává ale ne kdyź jsem rozčílena ale naopak v úplném klidu. Můj manžel dodnes kroutí hlavou hlavné nad tím,kdy na něco co má reagovat dotekem sáhnu a ono to neudělá nic , jakobych se toho ani nedotýkala a děje se to i po opakovaném dotyku. :-)

Děkuji za odkazy na říženou imaginaci. Nebudu to zkoušet ,jen jsem byla zvědavá.
Je fajn že jsi pro lěčení svých potíží našla řešení které Ti hodně dalo a teda i pomohlo jestli tomu rozumím. On ne každý kdo hledal pomoc měl vždy takové štěstí. Nemám tim na mysli sebe.
Svět je plný šarlatánů.
Jóga v jejím celém významu kdy nemám na myslí jen cviky samotné ale to celé propojení individuality s univerzálním bytím ,je opravdu to nejlepší co znám.
A ta hormonální jóga Ti také pomohla? Rozpoznala jsi pak její účinky na hladinách hormonů?

Jak je to s těmi vzpomínkami na věci které se nestaly? Co to trěba je?
A nemůžou to být třaba vzpomínky Tvé duše na jiné životy?

Ahoj, Adanom,
nestává se ti, že poznáš, když tě někdo pozoruje? Takhle to mohlo být s tím zabráněním krádeži. Píšeš že nemáš schopnost takové varování zachytit. Nevím proč, ale myslím si, že se ti ta schopnost v budoucnu rozvine. Tohle byl první záblesk. Přenos myšlenek existuje.
Píšeš, že ti chodí mimosmyslové informace, které nepotřebuješ, že někdy nevíš, jestli situaci ovlivňuješ, anebo čteš budoucnost. Může to být tak, že v budoucnu se to vytříbí. Že ti budou chodit potřebné informace a že se to naučíš ovládat. Jedna lektorka jógy říká: "Nechtějme všechno hned. "
Pokud bys to nechtěla, možná by to šlo zablokovat třeba slovy:"Moje esoterické schopnosti uzamykám do trezoru." Ale myslím si, že by ti to mohlo i uškodit. Určitě není lehké s těmi schopnostmi žít, ale s potlačenými schopnostmi teprve ne.

Při autogenním tréningu a prudkém ztěžknutí ruky jsem použila formulku: "Ruka mi POMALU lehkne, je postupně lehčí a lehčí". Při tom prudkém ztěžknutí mi bylo až blbě, byl to šok, proto nesměl okamžitě přijít další šok.
Jaký byl tvůj neobvyklý zážitek s autogenním tréninkem?
A nestává se ti někdy, když jsi třeba rozčilená, že s tvým příchodem začne blikat starší rozsvícená žárovka? Spadne wifina, pokazí se televizní nebo radiový signál? Zapne se televize ze stavu stand-by? (Rodina na mě někdy volá: nepřibližuj se k tomu! :-) )

Kdysi jsem musela zvládat řadu let trvající stres v rodině a psychosomatické potíže mě přivedly k terapeutce. Terapeutka použila "řízené imaginace" neboli "aktivní imaginace". V mírně změněném stavu vědomí jsem objímala strom, koupala se ve studánce... a pak jsme mluvily o tom, jak vyložit tyto symboly, jaké jsem měla pocity, jaké to vyvolává vzpomínky nebo asociace, i o dalších souvislostech. Leccos jsem si přitom ujasnila a tato technika mi taky pomohla moji živelnou představivost ovládnout a využívat ji ve svůj prospěch.
O řízených imaginacích se píše i na internetu a vypadá to, že není potřeba žádné zvláštní nadání. Najdeš tam i návod, ale přistupovala bych k tomu opatrně:
https://psychologie.cz/nase-vnitrni-kino/
https://monikaweiglova.com/imaginace-okno-do-duse/

Hormonální jógu jsem začala cvičit před několika lety, od té doby v různých obdobích cvičím-necvičím. S jinými cvičícími jsme se shodly, že po lekci kromě uvolnění cítíme doslova prokysličení celého těla a pocit, jako by z nás vyzařovala energie. Aspoň nakrátko. Sama jsem při závěrečné meditaci občas měla malé vize a to, čemu říkám "vzpomínky na věci, které se nestaly". Jen takové záblesky.
Praktikuju taky rychlou chůzi, řada lidí mi nestačí. Kratší i delší štreky. Vydám se do každé cestičky nebo uličky, která mi připadá zajímavá. Pozoruju domky, zahrádky, a představuju si tam lidi a jejich příběhy. Může to být blízké změněným stavům vědomí, ale úžasně si vyčistím hlavu. Doporučuji!

Dobrý den.
Také si myslím že to má něco společného se zážitkem blizké smrti a že se mi to nestalo jen tak bezdůvodně.
Knihu jsem neznala a podívám se na ni. To co popisujete o fyziologických změnách,pod to se mohu teké podepsat.

Děkuju moc za zprávu a za Vaši podporu. :) Srdečně zdravím.

Nejspíš jste zažila NDE (zážitek blízké smrti). V knize Světlo ve tmě, se o tom píše spousty a mnoho lidí mělo podobnou zkušenost jako vy. Valná většina lidí po NDE změnili svůj život, stávají se např. léčiteli, umělci, mysliteli, terapeuty, vynálezci. Autorka popisuje např. fyziologické změny (vyšší citlivost na světlo, zvuk nebo úroveň hluku, otevřenost a vstřícnost, uzdravují se rychleji a zvládají stres, vnímají energetická pole, mají mimosmyslové vnímání, změny ve funkci mozku a mnoho dalšího). Myslím si, že vás to nepotkalo jen tak, bezdůvodně. Máte jistě po NDE výjimečný dar, rozvíjejte ho.

Brighid
Nevím jak to říct nebo jak to pojmenovat ,ale ačkoliv “ mé” vědomí v minulosti už vícekrát nebylo ohraničeno tělem a teda prožívala jsem situace více i méně vzdálené, výstup z těla jako takový,jaký popisuji v tom jediném konkrétním případě na té klinice , se mi v žádném z těchto případů už nestal. Jinak řečeno, nezaznamenala jsem ten samotný výstup probíhat. Jednoduše jsem spala a bez uvědomení si toho přechodu bylo mé vědomi jinde. A pak zase zpět v bdělém stavu bez zaznamenání toho přechodu zpět.
S tím otevřením třetího oka to opravdu bylo tak jak píšeš. Bylo to příliś náhle a pro organismus teda zátěž.
A abych vysvětlila jak jsem to myslela ,źe ten zážitek který mě ochránil před tou krádeží byl šokující,bylo proto, že můj rozum se s tímhle nedokázal hned srovnat. Bylo to porvé něco tak tězko pochopitelného a do té doby jsem ani tetušila, že je něco takového vůbec možné. Proto mě to šokovalo ve smyslu ohromilo,ale tuším že nejen mě ,ale i ty zlodějsky se setkaly tehdá s něčím mimořádným co jim těžko mohlo jít chápať.
A to bylo porvé a naposledy co mi tahle schopnost posloužila. Nemám ji.
Před krádeží mě pozdějí ještě dvakrát ochránilo tušení ,ale už ne téhle pro mne dnes stále zvláštní fenomén.

Dodnes mi chodí různé mimosmyslové informace aniž bych pro to cokoliv dělala nebo o ně žádala.
Vím třeba někdy co mi někdo chce dát, co mi někdo koupil. Co někdo řekne nebo udělá. A muže to být i dlouho dopředu. Stává se mi taky a to s tím souvisí,že to co řeknu se i stane. Jindy raději nevyslovuje nahlas co mě napadlo ,protože se to někdy jeví tak jako že ovlivňuju dění nějaké situace. Někdy nevím jestli události ovlivnuji já sama nebo jestli to byla podvědomě zaznamenána informace.
Nic z toho se mi neděje řízeně. Děje se to samo bez otázek. A mnoho dalšiho.
Umím s tím žít. Stala se z toho taková jakoby rutina.

O řízených imaginacích myslím nic nevím ,ani si to nedovedu představit.
Vůbec si nedovedu představit jak tohle funguje nebo jak se to dá “ udělat “, někde být jak píšeš a něco dělat, řízeně skrze představu. Tohle by mi asi nešlo.
K tomu autogennimu tréninku mám taky jeden zajímavý zážitek ale ten nechám na příště.
Řekni mi Brighid, co Ti intuice poradila s tou tíhou ruky? Bylo to tak, že stejně jak jsi ji nechala ztěžknout si ji nechala zase odlehčit jako pírko? ;)

Je to tak, že zážitky mimo tělo se neodehravají pouze tak jak se stalo mě a i těm dalším takto. Muj brácha se vidél ležet na operačním sále a moje mamka procházela tím známým tunelem kdyź se skoro utopila. Je taky individuální co člověk bude prožívat pokud se vědomí dostane “ dál “ než mimo své tělo v místnosti.
O tom jsem něco ćetla.

Jóga je skvělá věc. Děláš Ty jógu v nějaké její podobě?
Já jsem nic podobného jako tehda už nezkusila, jen jsem ve skupině za doprovodu lektorky cvičila jógu pozice ( asány ) a cvičím asány sama doma.
Doma taky relaxuju a nebo medituju s pozorností na dech ,ale né nijak často. Pro mne je jiným druhem meditace třeba jen procházka lesem, nebo i mytí podlahy. Býtí v plně přítomnosti. Je to už součást životního stylu. :)

Ahoj, Adanom,
podle toho, co tady píšeš, jsi už něco jako opuštění těla zažila dřív. Máš asi k tomu silné vlohy.
Přiznám se, že přesnější vysvětlení, co je třetí oko, jsem si přešetla až teď. Připadá mi, že to je něco jako současně existující intuice, vnímavost, osobní zralost, snad něco jako u Junga individuace a dosažení pocitu celistvosti. Víc se mi líbí výraz "rozvinutí třetího oka" než jeho "otevření". Tvoje otevření třetího oka muselo být dost náhlé, drsné, proto jsi to asi vnímala tak špatně. Lepší je asi dospět k tomu postupně.
Před mnoha lety jsem se podle příručky učila cvičit autogenní trénink. Psali tam, že zprvu budou pocity nejspíš podprahové, teprve při opakovaném cvičení je začneme cítit. Čekala jsem tedy podprahové pocity. Jenže když jsem potřetí řekla "pravá ruka je těžká", bylo to, jako by naráz strašně ztěžkla a měla mi upadnout. Naštěstí mi intuice poradila, jak to zvolna napravit. A zároveň jsem si z toho vzala ponaučení.
U tebe asi došlo příliš náhle k otevření třetího oka, a umím si představit, že pro organismus to byl šok. Některé vědmy asi takové zážitky mají, jak popisuješ, ale už se s tím sžily. A asi se to naučily ovládat. Můžu se zeptat, jestli se ti to stále děje a jestli už tě to neděsí, ale ovládáš to? Nepochopila jsem dobře, jestli tě vždy rozruši ten zážitek na úrovni nervů (aniž bys to rozumově rozebírala), anebo to uvědomění, ten fakt, "děje se mi něco divného, co to má znamenat, můj rozum se s tím nemůže srovnat". To není úplně totéž.
Protože to může být k užitku, například, když tě to uchránilo před krádeží. Myslím, že takhle to vědmy mají. Mohou poradit i jiným lidem, ale v tom je vždy riziko, kdyby to nevyšlo.
Někdy se popisuje zážitek mimo tělo i bez zářícího světla a případně tušení blízkých bytostí. Někdo třeba pozoruje resuscitaci svého těla v nemocnici z místa u stropu. Sama jsem zažila jen řízené imaginace, někde jsem byla a něco dělala, ale to má k opuštění těla daleko.
Pokud jde o jógu, je to dobrá věc. Zkoušela jsi ji ještě někdy?

Brighid
Jak píšeš že Ti to trochu vysvětluje že jsem se nebála sama léčit leukémii, tak to bylo jinak. Zážitek mimo tělo se mi stal až o pět let později neź mi byla diagnostikovaná leukémie.
Na léčení jsem si troufla proto že mě nepochybně vedla duše- neboli vyšší Já.
Domnívám se totiž dodnes ,že se rok před onemocněním něco odstartovalo na jednom jediném sezení jógy.
Měla jsem kamaráda který mě vyzval jestli s ním půjdu zkusit jógu ( meditace, relaxace, dechová svičení, představivost) že první sezení je zdarma. A tak jsme šli a bylo to úžasný. Moc se mi to líbilo ,jenže ke konci sezení jsem dostala obrovskou bolest hlavy.
Lektorka se naś všech ptala jak se cítíme, ale já jsem svou bolest bohužel zatajila. Dodnes toho lituji, protože nejspíš bych pokračovala v kurzu kdyby mi ona vysvětlila proč mě hlava bolela kdybych jí to řekla.
Nicméně tehda se mi po tom jediném sezení začali dít věci. Otevřelo se mi třetí oko ( to jsem tehda nevěděla).
Videla jsem umírat sousedku,zatímco mé tělo spalo.Nebyl to sen ,bylo to vědomí mimo mé tělo. Viděla jsem jednou událost odehrávající se za mými zády ,ačkoliv můj zrak směřoval dopředu. Tohle byl nejvíc šokující prožitek, který mě ochránil před krádeží.
Věděla jsem taky co nastane ,tak pět sekund dopředu.
Ve snech jsem viděla co se někomu dělo i na obrovské vzdálenosti,i když to nebylo nic důležitého.
No a pak přišla nemoc a informace jak se léčit už přišla sama, ostatně jako všechno to ostatní co výše popisuji přicházelo bez mého dalšiho přičinění a vždy neočekávaně.
Zážitek mimo tělo upevnil především mou předcházející myšlenku o reinkarnaci a o vědomí které není ohraničeno télem a fyzickým světem. Nemít strach ze smrti se s tímhle vším pak prolíná.
Hodnoty mi změnila nejprve i samotná nemoc.

Já jsem doposud za 16. let take nepotkala nikoho se zážitkem mimo tělo i když jsem se pohybovala na různých duchovních webech. Ráda bych ale potkala někoho kdo to prožil teké.

No a stejně tak jako Ty tvrdím ( svými slovy ) že v životě neexistuje nic pevně daného nebo neco předurčeného. Máme schopnost měnit.
Ale i přesto tvrdím, že jakmile nám svíce dohořívá / dohoří ,nelze to už zvrátit. V tom hraje roli podle mne nejen zákon karmy ( příčiny a následky ) kdy neuvedomělé příčiny vedou i k fatálním následkům, ale jednoduše i to ,že když je tělo opotřebované tak umírá.

Deti nemám ale přáju taky všem dětem a jejich dětem lepší svět.
Rozumím Ti. :)
A pokud věříš v reinkarnaci pak děti Tvých vnůku můžeš být i Ty sama,neboli otisk Tvého vědomí.
My ve skutečnosti nejsme vzájemně oddělení od ostatních. Jsme nejen článek, jsme zároveň celek. Jeden článek co se pohne, pohne i s těmi ostatními. :) ;)

Tvůj mimotělní zážitek je fakt silný. Nikdy jsem se nesetkala ani nekomunikovala s někým, kdo to opravdu zažil. To, co říkáš, se podobá, tomu, co jsem o těchto zážitcích četla například u Moodyho (Život po životě). Pro mě to možná trochu vysvětluje, že ses nebála léčit leukemii samoléčením. Vždycky jsem si říkala, že to musí být zvláštní pocit, být tím, kdo má podobný zážitek za sebou. Nemá strach ze smrti a naráz se mu změní životní hodnoty.
Jesti je to tak, že bys měla nějaký úkol vykonat, případně i s manželem, myslím, že tě život tím směrem povede. Nemyslím, že je vše předem dané a nezměnitelné. Jsou tu různé možnosti, rozcestí. Do jisté míry se asi dá zdánlivě daná budoucnost i zlomit, ale chce to velkou sílu a něčím člověk zaplatí.
Jednu dobu mi cosi dost naléhavě říkalo, že bych si měla zopakovat celodenní kurz první pomoci. Nějak k tomu nedošlo. Ale ani tu potřebu už necítím. Je tedy možné, že situace, kdy jsem měla někoho zachránit, prostě nenastala a nenastane. Budoucnost se vyvinula jinak, než bylo očekáváno. A nebo je to všechno pohádka. :-)
Nemám a asi jsem nikdy neměla pocit, že bych někoho znala z dřívějších životů. Občas se mi s někým dobře spolupracuje, ke komunikaci stačí minimum slov a rozumíne si přesně, ale to není totéž. To bude podobný způsob myšlení. Je zajímavé, že se mi to stává s lidmi jak racionálními, tak esotericky založenými.
Úkoly a smysl života... v první chvíli mě napadlo, že musím nakoupit. :-) :-) No, snažím se pomáhat v rodině i lidem kolem sebe. Tak nenápadně a užitečně, žádné velké dílo. Život není snadný a lidi často vyčerpá.
V posledních letech se cítim jako jeden článek řetězu. Přede mnou byli mí předci, po mně jsou zatím jen vnuci, ale doufám, že to bude pokračovat dál. Možná je smysl života v tom, dělat svět o maličko lepší, jen na svém písečku, aby byl lepší i pro ty potomky. (To je ale idealismus, co? :-) )

Děkuju za reakci a za položené otázky. Ano, zážitek mě definitivně utvrdil, dal pevné přesvědčení, jistotu ,že vědomí není závislé na fyzickém těle.
Dal mi porozumět ,že to Světlo je Světlo Vědomí. Neboli naopak ,Vědomí je Světlo.
Smrti se skutečně nebojím. V podstatě bych rěkla ,že skrze tuhle zkušenost to už není možné. Všechno se ten den změnilo, jak jsi pěkně popsala - ve vědomí v podvědomí, v psychice, ve vnímání a to co už ve mě dřímalo nebo bylo a třeba ještě vrtkavé ,se tím zážitkem upevnilo. Jako například některá vnímání,životních hodnot, postoje a nebo schopnosti.
Vedlo mě to pak dál k buddhistickým naukám.
Dodalo mi to konečnou odvahu věřit v sebe sama. V to kdo jsem a kudy chci jít ,aniž by mě někdo mohl zlomit
Jednoduše mi to otevřelo už pootebřené brány.
Brighid trefila jsi to přesně. S manželem jsme hluboce propojení.
My dva se dodnes dorozumíváme mnohdy jen mymosmyslové i na velkou vzdálenost.
Myslím že to bylo o tom jak píšeš ,že mě volal v duchu zpět naléhavě můj manžel. Já si dokonce myslím že mám i nějaký úkol který mám dokončit s ním nebo mezi námi.
Kdyź jsem muže potkala poprvé ,věděla jsem že ho už dávno ,dávno znám. To se mi v takové síle nestalo zatím s nikým dalším.

Poznáváš Ty kolem sebe také někoho takového koho bys dávno znala jak by se dalo říct z jiných životů?
Máš před sebou Ty ještě nějaký úkol o kterém tušíš nebo víš že máš ?
Zajímá mě taky jestli se mohu ptát ,jaký dáváš životu smysl?

O mimotělních zážitcích zajímavě psal Ernst Meckelburg, například v knize Záhada nesmrtelnosti. Pro mě z toho jasně a logicky vyplynulo, že vědomí nezaniká současně s fyzickým tělem.

Tvůj zážitek je hrozně zajímavý, vylíčila jsi ho velmi přesvědčivě. Vyvolal v tobě podobné přesvědčení, že vědomí není zcela závislé na fyzickém těle? Připomíná mi to zážitky při klinické smrti. Říká se, že to člověka změní. Že si uvědomí jiné hodnoty v životě a že má pak menší strach ze smrti. Měla jsi to tak?

Možná, že ti pomohlo k návratu i vědomí, že tu na tebe někdo čeká. Podvědomí možná vědělo, i kdo čeká. Nedivila bych se, kdyby tě tvůj budoucí manžel svým intenzivním přáním pomohl přivolat zpátky. Mezi vámi bylo a je myšlenkové spojení. Ale samozřejmě tvůj čas tehdy ještě nenadešel, ještě tě čekaly a zřejmě i čekají v životě různé úkoly. Třeba v oblasti léčení?

A změny na buněčné úrovni? Možná ano a možná ne. Ale změny v psychice, ve vědomí i v podvědomí, to určitě ano. Nezměnily se během doby po tomto zážitku tvé esoterické schopnosti?