Vaše příběhy

Kontakt se zemřelými

Rozloučení - (komentáře)

Mayu
Zbyňku...
13. 03. 2015 13:56

Zbyňku, máte pravdu, ale takhle se handrkovat o slovíčko pod takovým upřímným příběhem, to je přinejmenším nevkusné, pokud ne přímo necitlivé.
Mě ten příběh, jakkoliv jazykově nedokonalý, vzal za srdce, skoro jsem to prožívala s Lucií, a bylo to tak emotivní, že jsem si nějakého nepatřičného slova ani nevšimla.
Jsem moc ráda, že to sem Lucie napsala, je v tom naděje, a já cítím radost i za Lucii, že se mohla s maminkou rozloučit. Prožila jsem totiž něco podobného - taky jen letmé "ahoj, uvidíme se večer," a večer rána - umřel, neuvidíme se už nikdy. Jen jsem neměla to štěstí smět se s dotyčným rozloučit dodatečně, takže Lucce tiše závidím.
Zbyněk P.
Pro Garfínku
5. 02. 2015 20:51

Milá Garfínko, právě proto, že to slyším neustále, tak na to musím upozorňovat! Na to, jak se do krásného českého jazyka přimíchávají amerikanismy, kdy lidé přestávají vědět, co vůbec různé pojmy představují, jejich obsah, jejich spojení..... Bohužel, mne mrzí to, že ač Ty sama se vydáváš za dobrého čtenáře, tak že tomuto marasmu Ty tleskáš!!! To je jedna věc!!! A druhou věcí jest to, že kdyby jsi vskutku četla POŘÁDNĚ můj vstup určený autorce, tak by jsi se dočetla toho, že v žádném případě ji nekritizuji příběh!!! Ale jenom upozorňuji na nesprávnost propojení dvou nevhodných slov!! A to je vskutku obrovský rozdíl!!! Tak pro příště se nauč pořádně vnímat to, co píši, a teprve potom sem něco piš!
Jelitko
no
5. 02. 2015 20:51

ja prece Zbynku nejsem zadny křivák!Ja to myslim uprimne.:o)
Garfi
Zbyňku,
5. 02. 2015 20:30

to mě z tebe taky. Krásně napsaný příběh a ty pisatelku naprosto zbytečně chytáš za slovíčko. Není ti pět let, abys toto spojení, které tak vypichuješ z textu, nikdy neslyšel.;-)
Iv
tak
5. 02. 2015 20:26

tak Zbyněčku...
Zbyněk P.
Pro Gardfíí
5. 02. 2015 19:59

Garfíí, zato Ty se vyjadřuješ odborně jako expert v podobě brouka Pytlíka!! Nepřipadáš si chvílemi jako třeba vařéka, která do všeho musí strčit svůj nos? Přiznám, je mi z Tebe smutno.....
Garfi
Rovněž nemám pocit,
5. 02. 2015 19:38

že by to slovní spojení bylo jakkoli divné. je zcela běžné. Spíš mám zato, že tu někdo zcela zbytečně slovíčkaří, jen aby něco řekl.;-)
missi
toz
5. 02. 2015 17:52

Absurdní to je..to ne že ne..:-))
Ale je to tak..
A není to mým pokřiveným přístupem..
Dana P.
Zbyňku
5. 02. 2015 16:57

tady se přidám k missimu. Zde u nás se tohle spojení například "hrozně rád" také vnímá jako "velmi" ve smyslu radostném, pozitivním. Ač je to, souhlasím, maličko absurdní, ale to už tak u ustálených rčení někdy bývá :o)
Zbyněk P.
Pro Missiho
5. 02. 2015 16:54

Missi, to, že to takto vnímáš Ty sám, tak to ještě neznamená, že všichni musí míti takový pokřivený přístup. A to, že to takto vnímají už i děcka na škole, tak je někde něco prohnilé a rozkladné..... Klidně vnímej tímto způsobem jak chceš, třeba i tím Tvým "srdcetem", ale nevnucuj to jiným....
missi
zbynku
5. 02. 2015 16:45

Je to bezne pouzivane slovni spojeni..hrozne dobre..hrozne hezke..jehoz vyznam pochopi i decka ve skole..chce to vnimat jako celek a vnimat to srdcem..
Zbyněk P.
Pro Lu
5. 02. 2015 16:16

Pěkný, a svým způsobem smutný příběh, i když mnoho mladých lidí přišlo o svého jednoho rodiče! Ba někteří i o oba. Ale toto řešit nebudu. Příběh je autorkou velice citlivě a jemně popisován, takže se čtenář dostane do určitého jemnocitného rozpoložení. Ale jakmile se dostane ke konci, tak dostane takto naladěný čtenář ránu mezi oči, neboť se dostane ke spojení: "Hrozně mi to pomohlo!" A tady mám problém. Neboť, pod pojmem "hrozný, hrozně, atd...." mám pocit, že je to strašné, průserové, něco, co tvoří jen komplikace, atd.... Takže, přijmouti toto spojení: "Hrozně mi to pomohlo" tak bych si představoval, že tu autorku onen stav tak decimoval, deprimoval a deptal, až na konec ji pomohl. Ale to potom je zase v rozporu s formou daného zápisu oného příběhu. Takže: pomohlo to, nebo to destruibovalo? Vždyť čeština má plno krásných slov, tak proč třeba nepoužít spojení: "velmi, mnoho, mi to pomohlo......" Co Vy prosím na to? Pěkný den. Zbyněk P.
Engai
:)
3. 02. 2015 22:37

Nadherny "sen".
Jestli budeš chtit-přečti si muj přiběh Mrtvý děda.
Stalo se mi neco podobneho,rozumim,jak si tohle proživala.
Jelitko
ahoj Lucko
3. 02. 2015 17:39

dovedu se vzit do tve situace a ze jsi prozila louceni s maminkou az po jejim odchodu...
Ja jsem zazila totez.Odjela jsem s rodinou od mamky a bez rozlouceni,ona byla pred odchodem nejaka uhadana a me to dost mrzelo.Az po pul roce zemrela,tak se se mnou prisla rozloucit nekolikrat a me to velice pomohlo.
missi
Lu.....
3. 02. 2015 11:05

Stalo se to presne tak jak se stat melo..hezky smutny pribeh..