Vaše příběhy

Sny a realita

Zůstala jsem v minulosti - (komentáře)

Odra
pro rheia
9. 01. 2013 14:17

"Myslím na tebe a přeju si přitom, aby ti přibylo sil, tak jako to přeju sobě." Děkuju:)
Odra
Pro Zbyněk P.
9. 01. 2013 14:15

Moc děkuji za Vaši podrobnou a zajímavou analýzu, některé věci jste trefil opravdu výstižně, např.:"že jste již od dětství byla jiná, trochu odtažitá od normálního světa pro svou „analytickou“ činnost, nebo-li, že jste vše, oproti ostatním, zkoumala bedlivěji, a tím docházelo k určitému vyčleňování se od kolektivu, který Vás bral poněkud jinak, než-li by jste si přála".
Jestli se můžu zeptat, Vy se zajímáte o psychologii?
Zbyněk P.
Pro Odra
8. 01. 2013 18:02

Vážená Odro,
předložila jste nám zvláštní a zajímavý sen. Přiznám osobně, že není tak hrozivý, jak bylo předestřeno. Ba možná naopak. Vždy ale bude záležet jen na tom, jak jej autor přijme. A vzhledem k tomu, že jste žádala trošičku o radu, tak si dovolím Vám předložit mou analýzu tak, jak jsem ji procítil a pochopil. Jenom bych rád upozornil na to, že to je to pouze má subjektivní analýza, která nemusí odpovídat Vašim představám a pocitům. Nicméně, pojďmež na to.
Cesta do školy a táhnoucí se čas : poukazuje na to, že ač chodíte normálně mezi lidmi, mluvíte s nimi, jednáte s nimi, atd……, tak že se odn nich vzdalujete, či se od nich odtahujete. Nebo-li, oni neustále někam a za něčím pospíchají, kdežto Vy se ubíráte jinou cestou − cestou poznání a chápání. To, že Vás lidé při svém spěchu jakoby někde zanechali za sebou, ještě neznamená, že šli tou správnou cestou. Otázka, kterou jest zapotřebí si uvědomit a ujasnit, zní: „Nechali oni Vás tam, nebo jste je nechala Vy, když jste vykročila po své cestě?“ (Z psychologického hlediska mám za to, že jste již od dětství byla jiná, trochu odtažitá od normálního světa pro svou „analytickou“ činnost, nebo-li, že jste vše, oproti ostatním, zkoumala bedlivěji, a tím docházelo k určitému vyčleňování se od kolektivu, který Vás bral poněkud jinak, než-li by jste si přála).
Hledání cesty: krásně se zde projevilo a potvrdilo rčení, že člověk nikdy nevstoupí do stejné řeky. Nebo-li, i když potkáváme to, co známe, a co jsme mnohokráte potkali, tak nikdy to není stejné (tedy je to jiné), neboť nejenže se měníme my samotní, mění se okolnosti, ale mění se i vše ostatní. Na základě toho, že nenacházíte nějaký opěrný bod, o který by jste se mohla opřít a orientovat (onen panelák v tom snu), tak proto začínáte zmatkovat a bloudit (tedy ztráta víry v sebe samu - obdoba toho, jak J.K. učil myslím Petra chodit po vodě…..) To bloudění a Váš zmatek měl za následek to, že jste přestala věřit sama v sebe; a začala jste si představovat to, že nejen Vy sama, ale i ostatní lidé není nic jiného, než-li jen vagóny, které jsou někým a něčím odtaženy někam…. Proto ta spousta kolejí, proto ta nedozírná dálka. (Z hlediska psych.: mám takový dojem a pocit, že se sama sobě odcizujete, nebo-li, někde jste ztratila lásku (a to jak k sobě samé, tak i k druhým), cit, a hlavně : odpuštění sama sobě!!). Ztráta víry Vás samotné ve Vás samotnou Vás oslabuje a hlavně Vás straší. Bojíte se toho (a je zcela jedno, co tobude), že Vás něco, či někdo, něčím „převálcuje“ (pojímat to pouze symbolicky, a nééé doslova).
A jak jsem již uváděl na začátku, je to sen velice zajímavý a poučný. Jednoznačně z něj totiž vyplývá upozornění, že jest zapotřebí začít si zcela věřit, a nenechávat se okolím lidově řečeno „zblbnouti“
Opravdu pěkný sen. Přeji hezký den. Zbyněk P.
rheia
Odra
8. 01. 2013 16:22

Vykládat sny neumím, a prý nejlépe význam svého snu dokáže rozpoznat ten člověk sám - protože ten sen vytvořilo vlastně jeho podvědomí a chce mu tím něco sdělit. Z tvého vyprávění snu cítím ale osamělost a obavu, že třeba něco nezvládáš, nestačíš ostatním, možná tě v nějaké těžké chvíli nechali na holičkách... A že tě ohrožuje nějaké nebezpečí, asi ne fyzické, ale bojíš se, že se v tvém životě něco špatně vyvrbí a ty s tím nedokářeš nic dělat. Nevím, jestli to tak doopravdy je.

Já věřím na to, že když si člověk uvědomuje dobré věci kolem sebe a myslí na ně a dělá si občas radost, jako by ty démony z mysli vyháněl. Jako by jen tímhletím mohl do jisté míry ovlivnít osud. Znám některé z těch pocitů, které jsem z tvého vyprávění (možná mylně) vnímala. Myslím na tebe a přeju si přitom, aby ti přibylo sil, tak jako to přeju sobě.