EsoterikWeb

Vaše příběhy

Osudové náhody

Je život jen náhoda? - (komentáře)

radka
jsem tu nová
15. 04. 2012 2:41

Dobré ráno lidičky. Jsem tu nová a chtěla bych vám doporučit knihu Filadelfský experiment. Kdo ji neznáte, budete velmi překvapeni. Přímo se dá "hltat". Mějte se hezky, ať se vám daří.
sunflower
pro ivetu
30. 03. 2012 19:29

Klidne muzete oponovat, neni problem. Clovek se na to muze divat z mnoha stranek. V Evrope bychom se dokonce potkali pres stejnou osobu jako jsme se potkali zde - opet silena shoda nahod. Dite bych sebou definitivne mela i tam. Ale mate pravdu - mohlo to byt uplne jinak. Zase se dostavame k moznosti se rozhodnout. Za komunismu jsem absolutne netusila, ze jednou odjedu-ze budu mit tu moznost a ze to rozhodnuti udelam a za jakych okolnosti. Jen se pamatuju na divny pocit v zaludku - jeste jako dite - kdyz jsme se o teto zemi v zemepise ucili. I kdyz jsem si myslela - byla jsem si tim temer jista, ze se stejne nikam nikdy nepodivam.
Nebudu tady rozepisovat vse, toto jsou jen stripky.
Mohla bych popisovat i to, jak jsem se nahodou a nechtene dostala do svych minulych zivotu (behem alternativni lecby, kdy dotycna pouzivala egyptske symboly a reiki) a jak mi to poodhalilo jeste vice souvislosti a vysvetlilo veci. Zvlastni.
Nebo moje nejlepsi kamaradka, kterou jsem potkala tady a beru ji skutecne jako sestru - toto je proste rodina. Kdyz se vdala, tak jsme zjistily, ze jeji manzel vyrustal s otcem nejlepsi kamaradky me dcery - atd... Nahody? Nebo se nam ten "vybrany" okruh lidi v tomto zivote jen ujasnuje a my tomu obcas porozumime trochu lepe? Ze jsme tam, kde mame byt?
Mam znamou, ktera sveho druheho manzela potkala az tady. Casem zjistili, ze jejich rodiny a tedy i oni se priblizne ve stejne dobe pohybovali/zili na stejnych mistech v Ceske republice. Oni se neznali-maji vekovy rozdil asi 13 let, ale zrejme se nekdy potkali (mluvime o malych mesteckach, spise vesnicich).Potkali se az tady, kdy to pro oba bylo druhe manzelstvi. Opet se na to muzeme divat jinak, nez ze je to osud. Ale ono je to jedno, jak se na to clovek diva, protoze nas pohled tu situaci stejne nezmeni a jednoho dne tomu snad budeme rozumet mnohem lepe a uplne.
Pekny den vsem.
iveta
chápeš to
30. 03. 2012 13:51

vlastně jsem pronikla ze snu do snu.
Velice zvláštní to bylo!!!!ale užila jsem si to nevídaným způsobem.
iveta
mississippi
30. 03. 2012 13:49

umím si to představit...
mě se taky nedávno zdál sen a v tom snu se mi zdálo že spím a zdá se mi sen.Na to nezapomenu!
mississippi
Iveta
30. 03. 2012 12:54

Jo to se klidně může přihodit. Já už zažiil něco podobného. Byl to jen sen, ale byl jsem z toho ráno docela zmatený. Prostě se mi zdálo, že nespím. :-)
Zkus si to představit.
iveta
mississippi
30. 03. 2012 8:49

myslím, že až umřem,tak právě nastane to dočasné období kdy budeme všechny tyto otázky znát.Možná se budeme smát a divit jak je to všechno tak jednoduché.
Napadá mě taky spoustu šílených otázek:)může taky jednou přijít doba ,kdy člověk nebude rozeznávat co je realita a co virtuální svět.Něco jako Matrix :)
iveta
Zbyněk P.
30. 03. 2012 8:37

Pane Zbyňku,
Vaše komentáře mě vždy potěší....nejste náhodou básník?
Dokážete to vždy konkrétně vystihnout.
Váš styl mluvy se mi moc líbí,vždy to tu tak krásně oživíte.Děkuji :)
iveta
sunflower
30. 03. 2012 8:31

dovolím si oponovat...píšeš, že si vždy podvědomě tušila ,že se dostaneš někam dál.
Podle mého to nebylo podvědomé tušení ale podvědomě sis to přála.Možné taky je, že v nějakém období tvého života sis řekla ,že by si chtěla bydlet jinde.
Za další:Kdybych nebyla na tomto kontinentě,potkali bychom se v Evropě.....myslím, že kdyby jste se potkali v Evropě,situace by byla zřejmě trošku jiná,bylo by to v jiný čas,na jiném místě a za jiných okolností.Takže byste se zřejmě možná ani nedali dohromady,možná byste byli jenom přátelé na tu konkrétní dobu,nebo byste se zřejmě ani neoslovili.Píšeš, že tvé dítě ovlivnilo tvoje rozhodnutí v danou chvíli,a jak by to vypadalo v Evropě?Zřejmě by si ho na jiném místě neměla sebou,takže by nemohlo vyslovit svoji myšlenku.
Podle mého je to opět tvoje rozhodnutí.Jak říkám já...nelze posuzovat či je to náhoda a nebo osud,je to čistě na našem rozhodnutí.
Perchta
*
30. 03. 2012 8:02

Čím víc životních zkušeností mám, tím míň věřím na náhodu. Kam se člověk v životě má dostat, tam se dostane...., může si zvolit jen různou cestu a různý druh "dopravy", přesně tak jak zmiňovala sunflower... Takže někomu to bude trvat déle, nežli muselo a někdo svůj osud naplní dříve..., ale výsledek bude vždy v souladu s předurčením. Toť můj názor:D.
sunflower
re:
30. 03. 2012 1:07

Souhlasim s vami v tom, ze i ja si myslim, ze mame v tomto zivote urcity cil a zalezi na nas, jak se k nemu dostaneme. Kdysi davno jsem byla na jednom workshop, kde nam to bylo predlozeno velice jednoduse. Predstavte si, ze jste si v tomto zivote naplanovali se dostat z Floridy do Kalifornie. V podvedomi vite, ze se tam mate dostat. Je na vas, jestli se budete trmacet pesky nebo na kole, jestli pojedete vlakem a nebo v luxusnim aute. Zrovna tak lide, ktere v zivote potkavame a ktere jsme si vybrali do sveho zivota - nejen pratele, ale samozrejme i rodina. Me se prihodilo neco podobneho jako "Jelitku". Take jsem se dostala dost daleko od domova a vzdycky jsem to podvedome tusila. A dalsi - je nahoda, ze velice casto zjistuju propletenost a spojitost zivota meho a lidi kolem sebe? Ktere bych jinak nikdy nepotkala? To se stava i detem, casto jsme zjistili "connection" s rodici jejich velmi dobrych pratel. Zrovna tak neuveritelna nahoda (?), jak jsem potkala sveho druheho manzela. Zjisteni, ze kdybych nebyla na tomto kontinente, tak se potkame v Evrope, nebot jsme oba meli byt nekde ve stejnou dobu, ale ja uz byla tady a uz jsme se potkali...To, ze kdyz jsme se potkali poprve, tak jsem mela pocit, ze se vracim domu. Moje dite (tehdy ani ne trilete) mi oznamilo, ze to je on, ze toho chce....tehdy jsme se jeste temer neznali, tedy potkala jsem ho spolecne s mym ditetem. A zrejme to byl stejny pocit pro mne i pro dite, ale dite to umi vyslovit, protoze nemaji zabrany dospelych.
Osobne ale take verim na to, ze mame v zivote vice moznosti, ze je jen na nas jak se rozhodneme, mame vzdy moznost volby. To je ta cesta zivotem - cesta do Kalifornie:)
Skvela diskuse, kterou nam zacala Perchta.
mississippi
Osud, náhoda???
30. 03. 2012 0:08

Je to prostě složit a asi to tak má být. Co je osud a co je náhoda a není ta náhoda předem předurčena?
Co ovlivňuje naše životy, jsme to my, kdo ovlivňuje náš život?
A co když je to jako hra, kde my jsme hráči a máme daný cíl, kkerý si ovšem vybíráme sami, a k tomu cíli se musíme nějak dostat. A je jen na nás, jak dlouho se udržíme ve hře. Tedy spíš záleží, jaké spoluhráče si vybereme. Vždzť náš osud ovlivňjí hlavně lidi, se kterými se stýkáme a né my sami.
Ale je spousta možností, jak si vyložit to co tu vlastě děláme. A smrt je konec hry, ale hloupé je, že když umřem, nejspíš se nedozvíme co se s námi vlastně děje. Je to prostě na palici a asi se nedozvíme, jak to ve skutečnosti je. A je tu ještě jedna otázka, je jich teda víc:-) Co je vlastně zkutečnost??
Zbyněk P.
Do diskuse
29. 03. 2012 20:44

Přátelé, milí diskutující, nevymlouvejme se na nic, neboť náš život jest zcela v našich rukách. Nebo-li: naše přání a touhy (vědomé i skryté) naše slabiny i chtíče, aj. jsou dány formou predispozic geneticky po rodičím a prarodičích, a to jsou onými tajemnými faktory, které mění náš život. A záleží jen a jen na nás samotných, co si vybereme či zvolíme právě v tom okamžiku, kde se to rozhoduje. Nejhorší ale na tom všem jest to, že všechna tato (pro nás důležitá) rozhodnutí nejsme schopni vědomě vnímat, a tudíž je většinou nevědomky přehlédneme, a pak se divíme, kam jsme se to vlastně dostali.V bibli je krásná myšlenka a ídea, která říká, že člověk je svobodný a může se jakkolivě rozhodovat. To jest ryzí pravda! Nezapomeňme, že každou chvíli se každý z nás dostává do situace křižovatky (zvolení si té či oné cesty), na které se musíme rozhodnouti sami za sebe. Takže náš život není ničím jiným, než-li jen následkem našeho vědomého, ale i podvědomého, rozhodnutí. Nelze se tudíž na nikoho jiného vymlouvat, než-li jen na sebe, a naši případnou slabost, chtíč, nechuť, atd.....
Náhody neexistují !! To pouze lidé, neznajíce patřičnou zákonitost, říkají, že to byla náhoda. Ale není tomu tak, neboť, kdyby v kosmickém řádu existovala náhoda, tak se náš život na naší milé Zemi vůbec nevytvořil! Nebyl by řád, ale byl by chaos! Nebyl by řád, ale byla by anarchie. A kdoví, zda-li by vůbec existoval nějaký vesmír.... Přeji hezký den. Zbyněk P.
iveta
jelitko
29. 03. 2012 17:16

až tady nebudem....budeme o něco chytřejší :)
Jelitko
iveta
29. 03. 2012 17:04

no vsak prave,to je ta otazka,clovek premysli,ale stejne nic neodhali,jenom az sam dojde za tyto hranice.Ale mas pravdu s tou smrti,ta je pro kazdeho jista a neovlivnitelna.
iveta
jelitko
29. 03. 2012 16:39

to už je podle mého věc jiná,to jsou čistě informace, i ten někdo se může splést.
Podle mého v něčích rukách(osud)je jenom ta smrt.



A jak vis,ze to nerozhodla náhoda o tomto "tvym"rozhodnutim,co jsi prave zmenila...?
Jelitko
Ivko
29. 03. 2012 15:43

ty me znas,vis ,ze me porat nekdo informuje,kdyz ma nekdo z mojich znamych a pribuznych odejit na jiny svet ,myslim,ze to bude nekdo,kdo je porat okolo me,to znamena,ze kdyz ONI vedi,ze ten nekdo ma odejit z naseho sveta a koncit tady,je fakt,ze nas zivot je v necich rukach....tedy kdyz ma byt konec sveta,tak ty se svym "malym svetem"se vezes s tim "velkym svetem"kde ma byt konec sveta a muzes se treba zblaznit a nic nezmenis.Proste rozhodnuti padne a ty taky zkoncis i kdyz nechces.
Nas osud je rizeny a i kdyz ty ted si reknes ,pujdu jinak,zmenim to co doted delam!A jak vis,ze to nerozhodl osud o tomto "tvym"rozhodnutim,co jsi prave zmenila...?
To jsou uvahy,ze?
iveta
Perchto
29. 03. 2012 15:20

podle mého...osud a náhoda NEMAJÍ HRANICE.
iveta
Ahoj jelitko
29. 03. 2012 15:05

nemyslím, že by nás někdo zeshora řídil,jediné co nám umožňuje je to ,že máme xtisíc možností jak danou situaci zvrátit.To je to svobodné rozhodnutí....můžeš si vybrat.
Loutky ovládáš...přijde mi to jako kdyby ten někdo nahoře pouštěl do prostoru dokonalý hologram a bavil se tím jak nás svým programem ovládá :)
Hmm.... těžko říct co je pravda.
Perchta
No a já
29. 03. 2012 15:02

si zase myslím, že člověk má právo svobodné volby a rozhodování, ale s tím omezením, že jeho jakékoliv konání je předem předurčeno, tzn,, že ať se rozhodne, jak chce a snaží se jak chce, stejně mu to nepomůže a dostane se v tomto životě jen tam, kam mu povolí Osud....
Jelitko
Iveto ahoj
29. 03. 2012 14:43

vis,ja si stejne porat myslim,ze to neni nase rozhodnuti,ale stane se vzdy to,co se stat ma a to je dano nam vsem dopredu,bez naseho rozhodnuti a jen my si najivne myslime,ze jsme rozhodli sami.No,at je to jak chce,jedeme dal,a pak to pochopime...ne?
iveta
jelitko
29. 03. 2012 14:22

tu cestu sis vybrala ty sama svým svobodným rozhodnutím,zrovna tak si tuto cestu vybral svobodně tvůj manžel tím ,že odešel studovat do čech.Někdo to může považovat za osud a jiný za náhodu.Jediné v čem s tebou souhlasím je, že kazdy ma svuj dulezitý účel a kazdý svoji přítomností ovlivňuje okolí.
iveta
....
29. 03. 2012 14:04

Já bych neposuzovala co je náhoda a nebo osud.Podle mého je to vždy o samotném svobodném rozhodnutí člověka.
Narodili jsme se proto abychom poznali jediný osud a to je smrt.
iveta
ahoj .....
29. 03. 2012 13:52

jenže i ta náhoda má později svůj smysl a řád.
Jelitko
Perchto
29. 03. 2012 12:10

ahoj,tvuj dedecek to mel taky osudem urceno,proste ma svoje poslani zase nekde jinde "o stupen vys",nikdo o svem odchodu nevi a nemuze o tom rozhodnout,ale jsou lidi,kteri to aspon do predu tusi,ale osudove rozhodnuti nemuze nikdo zmenit.Aspon v necem je spravedlivost a nepomuzou znamosti ani uplatky v tomhle jsme si rovni...
Diky Perchto vlozilas sem zajimave tema.
Jelitko
ahoj vsem
29. 03. 2012 12:00

muj nazor je podobny jako mississippi,taky si myslim ze zivot neni nahoda ale rizeny osud,ktery ani my si nevybirame.Napr.ja jsem se dostala az do Izraele,kdyz me rodice varovali ze budu brecet,tak jsem na ne nedala(jako kazdy blbi mlade),jenze otazka je ta,copak jsem si tuhle cestu vybrala opravdu ja?Vzdyt do cesty me osud naraficil toho tenkrat studenta veteriny co u nas v Brne studoval...copak jsem si JA vybirala?Kdepak!To vse bylo do predu nachystano a osudem vybrano bez nejakeho meho rozhodovani.To jenom tak vypada,ze jsem si tuhle cestu vybrala ja....bohuzel je vse rozhodnuto za nas a ani nikdo z nas o tom nema potuchy.A davame si tohle rozhodnuti za svoji vinu.
O ucelu toho osudu kazdeho z nas ale rozhoduji vyssi mocnosti a jsem presvedcena,ze kazdy ma svuj dulezity ucel a kazdy svoji pritomnosti ovlivnuje okoli.A treba i pozitivne.
mississippi
Náhoda?
29. 03. 2012 0:19

Nemyslím si, že to co se kolem děje je jen náhoda. Myslím si, že to má nějaký smysl a řád. Možná ale, že jen chcem, aby to tak bylo a nejspíš se pravdu nikdy nedozvíme. Ale můžem alespoň vymýšlet různé teorie.

A ty lampiony přání, jsou docela hezké, ale né vždy se vyplní, co na něj napíšeš.

Na pověrách typu černá kočka, křížek v rozřízlém jablku, nebo lampion štěstí, který letí jinam, než ostatní, je nejhorší, to, že o nich víme.