• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Zajímavosti -

    Jak je známo, nejtajnější vědění všech národů Země se vždy předávala jen v ústní formě. Od zasvěceného k zasvěcenému v průběhu století a tisíciletí. A během této dlouhé tisícileté štafety zůstávalo prakticky beze změn. Podobným věděním disponuje i židovská tradice. Například, tajné oddíly kabbaly určené pro vyšší žrečestvo nebo dopotopní mýty o patriarších. Například mýtus o Enochovi. V něm se říká, že nějaký Enoch, praděd znamenitého Noe, znaje o budoucí velké potopě, vyhloubil někde v poušti devět kamenných podzemních sálů a nedaleko od nich postavil dvě cihlové věže. V jedné schoval vše, co se týkalo minulé epochy, druhou věž posvětil budoucnosti. Ve druhé cihlové věži patriarcha "vyvoleného" národa skryl tajné vědění pro ovládnutí popotopního světa jeho potomky. V sejfu-věži praděda Enocha byly prakticky schovány svitky a knihy o strategii a taktice budoucích zednářských lóží a tajné mystické učení, které bude později v judaismu nazváno Kabalou. Jistě, toto je jen mýtus, ale pokud vezmeme v úvahu, že mýty v sobě obsahují pravdivé jádro, pak je nad čím přemýšlet. Zaprvé, odkud se dlouho do zániku dopotopního světa, obydleného Oriany a Atlanťany, dlouho před vznikem judaismu a dokonce i samotného židovského národa-kmene, vzaly u jednoho z patriarchů protosemitů tendence k dobytí světa? Skutečně může neexistující národ, jeho ještě nevzniklá kultura a náboženství vypracovat natolik širokou ideologii světové nadvlády? Samozřejmě že ne. Ale mýtus o Enochovi existuje. A fakta, jak se říká, jsou upřímná záležitost. Tehdy se samo nabízí: strategii a taktiku aktivit zednářských lóží získal Enoch od někoho ještě před vznikem vyvoleného národa, a i ještě před oficiálním vytvořením samotného judaismu egyptskými thébskými žrecy. Mimoděk vzniká otázka: od koho, kdo je ten dobrodinec, který ohledně svého projektu ovládnutí světa napřed vytvoří ideologii a později pro ni geneticky změněný, takzvaný vyvolený, boží národ? Na celém světě napřed vzniká etnikum a potom "on", kmen nebo národ, vytváří ideologii či náboženství. Zde je vše jinak, naopak. Ne ideologie pro národ, ale národ pod ideologii. Kdo jsou potom naši Židé? Nejnešťastnější z lidí! Sluhové a otroci těch destruktivních sil, které je využívají jako tupou sílu, která se úporně snaží dosáhnout na otěže globální moci. Židům se přes Tóru a Talmud už přes tři tisíce let vnucuje, že jsou vyvolenými, že jejich mise je vládnout ostatním národům. Ale to už je jiné téma, ke kterému se vrátíme později. Tedy, zpočátku byla "neznámou silou" vytvořena strategie převzetí moci na planetě. A asi o sedm a půl tisíce let později byl pro tento cíl vytvořen zvláštní, fakticky uměle zformovaný národ. Po vzniku "bohem vyvoleného" národa bylo třeba vytvořit podmínky k převzetí moci na planetě tímto národem, o což se on sám velmi snažil. Na Zemi vznikl kreditně-finanční systém, v jehož čele stáli jen vyvolení. Ale protože moc peněz je vždy ohraničená, byla třeba i jiná moc - absolutní, neohraničená. Plné ovládání vnitřního světa člověka, bezvýhradné přijetí cizí vůle. Pro získání takové moci bylo Enochovi předáno to mystické učení, které se v naší době nazývá Kabalou - mentální židovskou magií.

    Okultní působení na psychiku člověka není ohraničeno ani vzdáleností, ani časem. Aby bylo možné prostřednictvím magie ovlivňovat kohokoliv, není nutné ho vidět, ale jen znát jeho jméno. Právě z tohoto důvodu králové Sumeru, Akkadu nebo egyptští faraonové pečlivě skrývali svá skutečná jména, zaměňujíce je za přezdívky a označení různých druhů. Ale jak je vidět z kronik, moc jim to nepomohlo, všichni byli v zásadě ovládnuti okultně. A ne svým vlastním žrečestvem. Velmi často židovští mágové nenápadně manipulovali a nutili krále Babylonu a Asýrie, a také vládce mocné Persie, plnit jejich vůli. Douglas Reed ve své knize "Spor o Sionu" nijak nemůže pochopit, proč se židovští rabíni s takovou lehkostí domohli svého ve všech důležitých otázkách u vládců Babylónu, když ti velmi dobře věděli, s kým mají tu čest. A i přesto dělali ústupky, přičemž ke škodě svého vlastního lidu. Židovská diaspora během takzvaného "babylónského zajetí" za krátkou dobu, opírajíce se o mocenskou elitu Babylonu, dostala do svých rukou finance a nejvýnosnější odvětví obchodu v celé říši. Vzniká otázka: nechápali snad chaldejští žreci, o jejichž moci dodnes kolují legendy, co se dělo? Samozřejmě že chápali, a jak mohli, stavěli se židům na odpor. Žrečestvo nikdy nebylo nepřítelem vlastního národa, to byl nepsaný zákon. A není třeba věřit pozdějším výmyslům sionistů o údajném spolčení žreců Babylónu a židovských. Takové spolčení nikdy nebylo a být nemohlo. Tato lživá verze událostí byla zfabrikována historiky jen proto, aby zůstal skryt okultně-psychologický boj meti rabíny a žrecy Chaldejů, ve kterém žrecové Babylónu utrpěli těžkou porážku. Je možné, že v boji s mocnými chaldejskými žrecy přijali účast nejen rabíni a ti potomci egyptských vyšších zasvěcenců, kteří vždy hlídali a dodnes hlídají své "sinajské dítko", ale i jejich společní páni. Ta mohutná síla, o níž bude řeč níže. Tak či onak, grandiózní okultní bitva o právo ovlivňovat vládní aparát Babylonu skončila ve prospěch židovské diaspory.

    Nyní si pojďme vzpomenout, čím skončilo pro židy dobytí Babylónu Persií? Tím stejným: za krátkou dobu se perský vládce Kýros stává věrným vazalem Levitů. Nejen, že při dobytí hlavního města Chaldejců - Babylonu přikazuju nechat na pokoji majetek židů, ale také předává židovské obci všechny poklady jeruzalémského chrámu a ty cennosti, které byly vyvezeny do Babylonu po dobytí Jeruzaléma Chaldejci.

    Kromě toho, perský vládce dopravuje na vlastní náklady Židy z Babylonu do jejich vlasti Palestiny a ty, kdo si nepřejí odejít, na příkaz rabínstva vysidluje násilně. Velký Kýros pomáhá svými vojsky rabínům obnovit předchozí řád věcí v samotné Palestině. Rabínstvo používá sílu Peršanů proti vlastním lidem, kteří se z těch či oněch důvodů odvrátili od učení Mojžíše. Fakticky v Palestině probíhá úsilím rabínů a pomocí perského vojska nové přivedení všech Židů ke "správné" víře v jediného Boha a osudovou misi vyvoleného národa. Nabízí se otázka, co se Kýrovi stalo? Copak si neuvědomoval, co dělá? Nebo byl koupen? Kdyby jen to! Kýros sám tratil na blaho těch, o které se tak staral. Jak tedy objasnit jeho chování? Je známo, že perský král byl vzdělaným člověkem své doby, což znamená, že velmi dobře chápal, s kým má tu čest. Jemu byly bezpochyby dobře známy, také od poražených chaldejských žreců, člověkonenávistné tendence jeho nových "poddaných". A i přes to vycházel rabínstvu vstříct. Jak to vysvětlil? Vychází nám, že jeden z vůdců tehdejšího árijského světa přišel o rozum? Vždyť s jeho pomocí se Judea obrodila ve své bývalé nábožensko-ideologické síle, jakou měla do babylonského zajetí. Kýros byl samozřejmě duševně plně v pořádku. O jeho schopnostech a umu hovoří skutky, které tento velký vojevůdce a král vykonal dříve. Zde je ve hře něco jiného: mohou mít pravdu někteří ufologové, když tvrdí, že takoví jako Alexandr Makedonský nebo Kýros Veliký nebyli tak docela pozemští lidé, ale mimozemšťani? Pak by v chování perského krále ve vztahu k židům nějaká logika být mohla. Zvláště, pokud by byl představitelem těch stejných skrytých destruktivních sil, které vytvořily i světové židovstvo. Ale jestli Kýros byl pozemský člověk? Porážka ve válce s mocnou severní říší Sáků (Russů-Assaků) hovoří spíše o tomto. Jak jeho chování vysvětlit v tomto případě? Poměrně lehce. Perský vládce byl jednoduše kontrolován (zombiován). A není těžké to dokázat.

    Za prvé, pro vládnutí světem je ho třeba nejprve sjednotit. Tím byli staletí zaujati takzvaní "sběratelé moci", neboli moderně globalizátoři. Právě kvůli myšlence budoucí celoplanetární jediné vlády bylo vymyšleno právě ono jedinoboží ve formě judaismu, ze kterého později vzešlo křesťanství a v 7. století i islám. Schéma je prosté, kolektivní nevědomí celoplanetárního osídlení ho přijalo bez větších zádrhelů: pokud ve světě vládne jediný Bůh a na nebo svítí jediné Slunce, pak na Zemi je plně logický jediný vládce. Tím více, pokud je představitelem "bohem vyvoleného národa". To to důvod. proč židé i křesťané, a později i muslimové, ohněm a mečem šířili víru v jediného boha a vykořeňovali libovolný polyteismus. Byl spuštěn svého druhu automat - kolektivní biorobot pro přípravu vědomí společnosti k idei právě onoho monocentrizmu, o kterém tak snili židé a ti, kteří stojí nad nimi. Ale dostali jsme se poněkud dále od Kýra. Takže, mocný vládce Persie byl perspektivnější kandidát pro mocenské sjednocení tehdy známého světa než kdokoliv druhý. Podřídil perskému království vše, kam mohl dosáhnout, ať už to bylo z jeho vůle či nikoliv, to nyní nechme stranou. Na východě zůstala nepokořená jen Indie a dále neznámá Čína, na západě rozdrobená Evropa a prostory Černého kontinentu. Ale i Venetii i Afriku považoval Kýros za svá teritoria, protože dobře chápal, že ani Západní evropa, ani Afrika mu nejsou schopny vojensky konkurovat. Trápil ho jen Sever. Silná konfederace kmenů hovořících stejných jazykem a se stejnou kulturou. Severní říše Russů - Assaků. Fakticky jeho jedinný důstojný protivník. Není težké pochopit, jaká síla přiměla Kýra zaútočit na Sever. To, že byla velmi přesvědčivá, je nesporné. Vždyť perský vládce disponoval i takovými rádci, kteří se ho pokoušeli od osudového tažení odradit. Pokud věřit Herodotovi, Kýrovi neradil jít na Sever bývalý král Lýdie Kress, člověk zkušený a vědoucí, a přesto se tažení Kýra do držav Sákské královy Tamary, řecky Tamaris, odehrál.

    Dle historiků je to všechno jen prohraná válka perského vládce se zemí Massagétů. Ale dle našeho výzkumu - pokus dávných "globalizátorů" sjednotit celý známý svět v jeden celek. Ale aby se dala taková operace dotáhnout do úspěšného konce, byl nutný vládce-zombie. Vládce kompletně ovládaný, "kapesní" a ne nebezpečný pro své pány-loutkáře. To je celý fenomén Kýra Velikého. Pokud vezmeme v úvahu zákony okultizmu, nic záhadného v jeho chování není. Ze začátku perského krále zombiovali a potom před něj postavili nesplnitelný úkol, čímž mu přivodili konec. Vše lze lehce objasnit a pochopit, ale naneštěstí, jen pro zasvěceného. Je nutno říct, že židovští mágové zombiovali nejen Kýra. Perští králové je obecně nenechávali chladnými, například jeden z nástupců Kýra, Artaxerxés byl také bezpochyby terčem mocného okultního působení. Tento hoře-vládce, po naslouchání židovské Ester přikázal vyhubit celý výkvět perské elity, výkvět vlastního národa. Zajímavé je, za co. Za to, že jeho dvořané vedení Hamanem se dovtípili, co se děje s jejich králem a kdo skrz něj fakticky v zemi vládne. Co čekalo perskou říši v budoucnu? Pokud věřit Tóře, pak bylo na příkaz Artaxerxe popraveno 70 tisíc členů iránské aristokracie, zemřeli rukou vlastního krále, lidé milující svou zemi, svůj národ. Krátce, ti, koho dnes nazýváme vlastenci, patrioty.

    Na příkladu Artaxerxe je dobře vidět moc zombie-programů, pokud se spojí s touže mentálně-polovou technologií hypertrofovaný pohlavní instint samce-despoty. Mimochodem, to poslední je dílem osobité ženské magie, ve které během tisíciletí vzdělávali speciálně připravené židovské krásky s úkolem ovládání vládních představitelů gójů. Zde leží odpověď na otázku mučící Grigorije Klimova, co mají židovky tak speciálního "pod sukní". Ne pod sukní, ale v hlavě a ve vědomí. Odtud prakticky všichni politici, ať už ze Slovanů, Němců, Latyšů, Turků, z kohokoliv jiného, pociťují nepřekonatelnou žádost po židovkách, jen po nich, jen ony jsou jim milé! A nechtějí se většinou zajímat o představitelky slabšího pohlaví své krve. To jen na objasnění. Aby čtenáři bylo jasné, proč mají vyšší státní představitelé často židovské ženy. Ve své době neobešel takový problém ani Molotova, Kirova, Vorošilova, Bulganina... V počátečním období života Stalina neobešel dokonce ani jeho. A co se týká současných vládců, to se fakticky nic nezměnilo: pokud je muž gój, žena je zpravidla židovka. Dokonce Nazarbajev má životní družku židovku. Lukašenko je speciální případ, ale to je člověk s neuvěřitelně pevnou psychikou. Ale vraťme se znova do starověké Persie. Iránská država v polovině prvního tisíciletí do našeho letopočtu byla dlouhou dobu sledována nadžidovskými žrecy jako potenciální síla schopná sjednotit pro jejich globalizační plány větší část tehdy známého světa. Proto se všichni králové tohoto obrovského mnohoetnického státního útvaru vždy nacházeli pod neustálým židovským vlivem. Přesněji řečeno, pod silným okultním zombie programováním. A existuje pro to mnoho důkazů. Například, k čemu byla perským králům druhá severní válka se Skýty, když by nebyli schopni dobytá rozsáhlá a neznámá území udržet, ani kdyby zvítězili? Měli obrovský problém ovládat i území, která už byla pod jejich kontrolou. Ale přesto nějaká síla přiměla Dária II. k tažení na Sever. I on začal, jako před ním Kýros, svou osudovou válku. Možná, že si neuvědomoval, co dělá. Myslel si, že pro sebe dobývá nové země. Ale ty, kteří ho ovládali, země pramálo zajímali. Je v prvé řadě zajímalo rozdrcení severní državy. Vždyť jen ona jediná po staletí, a jak uvidíme dále, dokonce tisíciletí odolávala náporu nejen globalizátorů židovské epochy, ale i jejich dřívějších předchůdců.

    K lepšímu pochopení je nutné říct několik slov o této ohromné severní říši, o níž byla tak pečlivě vymazána paměť současnou historickou vědou. Čtenáři může vytanout na mysli otázka: proč kdo něco mazal a zamlčoval, o co tady jde? Byla-li říše nebo nebyla, jaký je v tom rozdíl? A rozdíl je. Pojďme se podívat na události minulosti očima té pseudovědy, která se nyní nazývá z určitého důvodu historií ("z Tóry"). Tato věda fakticky popisuje jednopolární svět. U studujících, zabývajících se touto tendenční dispciplínou vznikne v podstatě názor, že současná pozemská civilizace vznikla převážně v oblasti Středozemního moře a v těch regionech, které se geograficky nacházely nedaleko od tohoto blahého, bohem vyvoleného centra. O civilizacích Indie a Číny se hovoří tak jakoby mimochodem. Říká se, byly, ale výjimky potvrzují pravidlo.

    A o mocné konfederaci kmenových svazů Severu, o velké říši Russů-Assaků (Hyperborejců) se neříká ani slovo. A přitom civilizace přišla do Středomoří a Indie právě odtud. Na důkaz tohoto tvrzení by byla třeba samostatná kniha, a dokazovat to by bylo třeba ne akademikům, ale prostým lidem, protože u nich vznikly pod vlivem pseudovědy, která se nazývá historií, falešné představy o civilizaci. Akademici i tak vědí, že Pelasgové, kteří osídlili Řecko počátkem 3. tisíciletí př.n.l., jsou Tripolisané, kteří přišli od Černého moře. Vědí, že Keltové a Slované přinesli do divokých prostor Evropy civilizaci, a Tirrénové-Etruskové zase do Itálie. Že známí egyptští civilizátoři, kteří vybudovali dodynastický Egypt, v kronikách nazývaní takzvaní Šemsu-Gor, byli také příchozí z dalekého Severu. Podle legendy pak i z Egypta znovu odešli na Sever.

    Nyní vyvstává otázka: o čem je celá ta komedie, rozehraná historickou vědou okolo "kolébky zemské civilizace" ve Středomoří, a taková úporná snaha se ani slůvkem nezmínit o Severní říši? Zaprve, proto, aby se lidem implantovala do podvědomí myšlenka unikátnosti a převahy západní středomořské civilizace. A za druhé, skrýt to velké mnohatisícileté protivenství Západu a Severu, které vždy drželo na uzdě ambice globalistů judaismu a jejich předchůdců. A přesto, kudy ven, jak lavírovat a lhát? Nu, řekněme, Kýros neměl štěstí, kmeny Massagétů ho porazily. Skupina kmenů že porazila krále a vládce mocné říše? V pořádku, obyvatel to spolkne... on není zvyklý samostatně přemýšlet. Ale co dělat s porážkou Dária? Co, zase ty kmeny?! Žádný státní celek, jen nějaký svaz kmenů? Cynické, ale není jiné cesty. Když už byli v půli kroku, dokončili ho: vymysleli ještě jednu pohádku. Zdá se že s nějakým úspěchem, někdo možná i uvěřil. Je ale pracné, velmi pracné skrývat pravdu. Z jedné strany, ve válkách se Severní říší hynou nejlepší armády. Z druhé strany, o té říši je třeba za všech okolností mlčet. Jak z toho ven? Nelehký úkol. Jistě, nejlepší by bylo tu nenáviděnou severní říši zničit. Aby o ní nezůstala ani stopa, ani vzpomínka. Ale jak? Íránští vládci na to neměli dost sil. To znamená, je třeba připravit nového "sjednotitele světa". Takového, který by byl údernější než perští králové.

    Tentokrát globalisté vsadili na Makedonii. Ze začátku šlo všechno nejlépe, jak mohlo: velmi brzy mladému Alexandrovi implantovali koncept, že je syn Dia a tím pádem budoucí vládce světa. O něco dříve pomohli jeho otci Filipovi ve vytvoření silné bojeschopné armády, ve správný okamžik pak starého krále odstranili a vložili armádu do rukou mladého ambiciózního géniovi. Kdo byl patronem mladého krále a vojevůdce? Celému světu známý Aristoteles. Učedník i oponent Platóna. A kdo byl Platón? Filozof a autor dialogů "Timaios" a "Kritias". V nich se svět poprvé dozvěděl o velké severní civilizaci - té mocné říši, která před tisíci lety porazila armádu Atlanťanů a zachránila svět před tehdejším pokusem o globalizaci. Ke všemu navíc, podle některých výzkumníků byla Aristotelova žena židovka. Nu a mozaika je složena. Vše je na svých místech. Ale přesto není nutné Aristotela idealizovat. On pro svého pána splnil jen nevelkou roli sugestéra, jen ho nemnoho popostrčil k činům. Ale vypadá to, že se Alexandr Makedonský pro židovské mágy ukázal tvrdým oříškem - nepovedlo se jim kompletně podřídit si jeho vědomí. Buďto Alexandr disponoval velmi odolnou psychikou, nebo s něj někdo sňal kontrolní program během jeho války s říší Russů. Dnes je možné se jen dohadovat. Důležité je, že se mladému vládci povedlo prohlédnout. Soudě podle všeho, pochopil, jakým silám sloužil jeho válečnický talent. Ne náhodou po indijském tažení vzniklo u Alexandra přání zničit Kartágo. Město, které svou stavbou připomínalo slavné hlavní město Atlantidy. Doupě nadžidovského žrečestva a vyššího židovského rabínstva. Tímto svým přáním si mladý Alexandr podepsal rozsudek smrti.

    A co se týká jeho války se Severní říši? K velkému rozčarování globalistů pokus znovu nevyšel. Proto byly válečné akce velkého Makedonce proti armádě Russů-Assaků kompletně vyškrtnuty z historické vědy.

    Ale to už je jiné téma. Na příkladu Alexandra Velikého je dobře vidět, že okultní kontrolní (zombie) programy lehce lámou jen určitý typ psychiky. Pokud člověk najde psychické síly k obraně, pak programy částečně nebo úplně selžou. Je zřejmé, že pokud člověk odolá okultnímu kontrolnímu působení, pak ho "jednoduše" odstraní fyzicky. V historii takových příkladů najdeme libovolné množství. Například smrt Filipa Sličného ve Francii, smrt knížete Svjatoslava, Andreje Bogoljubksého, smrt posledního z Rurikovců Ivana Hrozného, a nakonec, také smrt Stolypina či Stalina.

    Mluvíme tedy o působení, vlivu Kabbaly na psychiku vládců z řad gójů, o té moci, kterou vždy měli nad svými "klienty" z řad knížat, králů i prezidentů ti, kdo vládli a vládnou touto neviditelnou silou.