Články

- Zamyšlení -

Cesta Světla, aneb fyzický Vesmír jako myšlenková konstrukce
Zde si můžete přečíst / stáhnout celou knihu ve formátu *.pdf:

Cesta Světla, aneb fyzický Vesmír jako myšlenková konstrukce..
Ukázka...
CESTA SVĚTLA

Prolog:

    Budeme spolu hovořit o člověku a položíme si otázku kdo je to Já, budeme spolu hovořit o Vesmíru a dokonalém nekonečnu, o kauzalitě, ale i o aprioritě jevů, a o tom co je to lidská duše. Proč říkám budeme spolu hovořit? Protože i já hovořil v hloubi své duše s těmi, kdo nás předcházeli. Vedl jsem své dialogy s poznatky moderní vědy, vedl jsem své dialogy s moudrými lidmi lidských dějin a hovořil jsem se svým Já v okamžicích prozření, kdy každá správně položená otázka již v sobě skrývala odpověď. Jak říkal Newton: „Stál jsem na ramenech obrů.“ Tím chci říci, že mou zásluhou bylo to, že jsem naslouchal a jejich zásluhou bylo to, že bylo naslouchat čemu.
    Kterýsi starověký prorok, tuším, že to byl Jeremiáš (příliš se v nich nevyznám) říkal: „Hledejte Boha, pokud je možno Ho nalézt“. Až po nějakém čase jsem pochopil, že tím nezpochybňoval Jeho existenci, ale lidskou schopnost Ho najít. Moudrý muž! Jiný moudrý muž nové doby, Paul Schulz říká: „S ohledem na moderní vědu, astrofyziku a biochemii nelze již Boha popírat, musíme ho však nově interpretovat“ a má pravdu. Dodal bych k výčtu Paula Schulze ještě abstraktní matematiku, kvantovou mechaniku, fyziku částic, kybernetiku a jiné nově se rozvíjející obory včetně historie, protože právě ona nám slouží k poučení z minulých chyb a skrývá opuštěné zkratky k poznání.
    Budeme se spolu poctivě snažit pochopit smysl lidské existence a smysl existence Vesmíru vůbec, pokud je to v lidských možnostech. Poznáme, že Dobro se vyplatí a Zlo požírá samo sebe. Ukážeme si naprosto jasnou cestu k prospěchu osobnímu i všeho stvořeného. A naše tušení smyslu a cíle toho všeho, nabude konkrétnějších obrysů.
    Důležité, a to podtrhuji, je aby se náš rozhovor nestal opět dogmatem jako různé náboženské systémy a neupadl do rukou vykladačů názorů Boha a nebyl jimi v jejich zájmu zpotvořen! Toto není náboženský systém, je to poctivá a namáhavá osobní cesta každého jednotlivce k Nejvyšší Bytosti, našemu Stvořiteli, k Bohu.
    Rozhovor, který zde vedeme je obrazně řečeno otevřený zdroj (Open source), kde základ této knihy nesmí být pozměněn proto, aby se myšlenky samy mohly rozvíjet, ale bylo se kam vracet.

POKORA.

    Jsem dalek antropocentrismu nafoukaného cromagnonce (současná mozkovna cca 1.450 kubických centimetrů), který se ujal nadvlády nad matkou přírodou právě dokonaným holocaustem svých mírumilovných bratrů neandrtálských (mozkovna cca 1.800 kubických centimetrů, právě tolik kolik má delfín). Nicméně žili jsme pospolu v ostražitém vztahu pár tisíc let a občas se i vzájemně množili a to v nás zanechalo přece jenom něco pozitivního.
    Povím Vám co si myslím o tvoru Homo sapiens sapiens, sebe z toho nevyjímaje: Jednu dobu to se svojí chamtivou agresivitou už dotáhl tak daleko, že žil v prehistorii už jenom v počtu několika set kusů na planetě. Vzájemné vybíjení doposud nezná mezí: Ježíš byl zrazen nejen v zahradě Getsemanské, ale hlavně po své smrti v prvních stoletích kdy se církev stávala institucí a ve svém zájmu vymazala z lidské paměti evangelium třináctého apoštola (viz Kumránské svitky), toho, kterého Ježíš miloval a které jasně říkalo, že Ježíš byl člověk a Učitel Lásky prorocky inspirovaný Nejvyšší Bytostí. To byla také doba, od kdy jsou kněží prokleti zbytečným celibátem, jenž je aktem nenávisti proti přírodě a tím i proti Bohu Následky se projevují v pederasmu a homosexualitě, protože příroda si cestu najde. (Mimochodem, v hinduismu je též institut mnišství, ale je naprosto volný a dobrovolný a je z něj možnost odejít i vrátit se do něj. Mnišství je zde chápáno jako dočasné odhození zbytečného a zatěžujícího balastu na cestě k Poznání). Ježíš byl tehdy prohlášen za Krista - Boha Syna i když součástí jeho učení bylo, že Bůh je jediný a svrchovaný a že všichni jsme synové a dcery Boží, což je pravda. Ježíš kázal Lásku k bližním, křesťanství nesnášenlivost.
    Na konci prvního tisíciletí bojovníci náboženství lásky k bližnímu rozpoutali peklo náboženských válek v Orientu. Když vyčerpávající boje skončily, obrátila se pozornost šiřitelů vyznání kříže do vlastních řad. První genocida v Evropě stála devět milionů upálených lidí, v té době to byla třetina evropské populace. V drtivé většině se jednalo o lidi, kteří znali víc než ti ostatní a leckdy byli vybaveni paranormálními schopnostmi. Poučit se lze z „Kladiva na čarodějnice“. Papežové i vůdci všech náboženských sekt horlivě žehnali zbraním, někdy i zábavně, jedné i druhé straně najednou, v duchu „Ty mu dej a ty se nedej“, prostě mírotvůrci. Je však pravdou, že se nyní omlouvají...
    Abychom však jednostranně nesoudili jenom jednu část lidstva, je nutno přiznat, že šiřitelé Islámu mají prvenství v nabodávání na kůl po statisících jinověrců, viz Osmanská říše. Ve jménu Božím se vůbec dají páchat věci. V současnosti jsou vzornou ukázkou boje za téhož Jediného Milosrdného a Slitovného Boha muslimští mudžahedíni pod vedením některých nezodpovědných a mocichtivých mulláhů. Světlou výjimkou je Velký Mulláh Mekky, který vyzval k zastavení krutostí, které s vírou Prorokovou nemají nic společného. Mimochodem, Prorokův způsob víry v Boha se mi velice líbí, modlitby pětkrát denně, o těch ještě v této knize bude řeč, a pomoc slabým a chudým, žádné modloslužebnictví před kamennými symboly svatých, kamenovaná promiskuita, ale to vraždění?!!!.
    Je s podivem, jak každá dobrá idea udělá kotrmelec v rukou živočišného druhu „člověk“. Národní socialismus. V Německu Goethově, Nietzcheho, J.S.Bacha a dalších velikánů kultury se zrodila bestie nacionálního socialismu, která stála ve válce kolem padesáti milionů mrtvých všech zúčastněných stran. V tomto souboji dvou socialismů boj vyhrála druhá bestie, bestie komunismu, která stála v době míru přes osmdesát milionů mrtvých (a to neznáme výsledky z Číny). Týž komunismus se dnes omlouvá za „chyby“, kterých se stalinismus (kolektivistická paralela s hitlerismem) dopouštěl, ale pokusů o uchvácení moci se nevzdal a proto je dnes v některých parlamentech světa v latentních formách a čeká? Inu, strom poznáš podle ovoce! Mimochodem, po Norimberku zjistili spojenečtí vědci, že kdyby NSDAP nebyla rozpuštěna, přes prohranou válku by v poválečném Německu opět vyhrála volby?
    Proč tolik masochistických výlevů na adresu celého lidstva i na adresu svou vlastní? Jak říkal Lev Nikolajevič Tolstoj: „Není hanba hlupákem být, ale je hanba hlupákem zůstat!“ Abychom neopakovali neustále stejné vražedné chyby, je nutné dojít k poznání příčin, které k výše uvedeným a jim podobným vražedným chybám vedou.
    Zlo vstupuje do našich duší nepozorovaně a nenápadně jako vlk v rouše beránčím. Převlečeno za velké a ctihodné ideály se záhy organizuje pod záminkou prosazení těchto velkých a ctihodných ideálů. Organizaci samozřejmě musí někdo řídit. Někdo schopný a posléze už stačí někdo všeho schopný (ten má i ostřejší lokty). Všeho schopní mění ideály na demagogické ideologie, které mají tu vlastnost, že říkají: „Kdo nejde s námi jde proti nám!“ a obrazně řečeno „Káží vodu a pijí víno.“ Nejvíce krvavých válek bylo v dějinách vedeno pro velké ideály! Ne pro chleba a z hladu! Ony „Lásky“, které káží náboženské systémy, nebo „Lepší příští“ pod rudými prapory, jsou pouhými mocenskými ideologiemi, které přinášejí užitek pouze svým parazitujícím elitám. To ovšem nic nemění na existenci základní premise skutečné existence Lásky ke všemu stvořenému i k Stvořiteli a Jeho Lásce ke stvořenému, to jest i k nám. Proto vám dávám svůj skromný dar poznání osobního kontaktu s Nejvyšší Bytostí, i osobní odpovědnosti za své činy. Bez prostředníků, bez parazitů! Nastal čas myslet svojí hlavou, protože kdo na cizí hlavu dá, o svou jistě přijde!
    A co ty obyčejný normální člověče? Kuřeti bys neublížil, hledíš si jen svého, jsi dobrý soused a máš přátele co Tě mají rádi. Každý den umírá ve světě čtrnáct tisíc malých dětí hladem? Je hanba být sytým člověkem na hladové Zemi? Nemůžeš říkat, žes to nevěděl, sdělovací prostředky v tom udělaly spoustu práce, tak co tomu říká Tvoje svědomí, ten pravý a jediný hlas Boží ve Tvém srdci!? Kam před ním utečeš? To už se čte hůře než kritika ideologií co!? Hledej Boha ve svém srdci, hledej ideologii ve svém svědomí. Dávám Ti k tomu prostředky, dávám Ti k tomu poznání, k ničemu Tě nenutím, jenom k zamyšlení a z toho plynoucí odpovědností. Co se sebou uděláš?

REALITA“.


    Nebezpečí konvenčního vzdělání tkví v tom, že se naučíte konvenčně myslet ("Tester Maurice"). Budu nyní tak trochu kacířem vůči oficiální vědě. Člověk, zvíře, rostlina, kámen i projevy přírodních sil mají svoji duši. Je to něco, co lze skrze Nejvyšší bytost oslovit, co je možno milovat i nenávidět a především vhodnými způsoby ovlivnit v jejich projevu. Zdá se, že nejnovější poznatky pokročilé vědy začínají tuto kvintesenci poznání potvrzovat.

    Imaginativní myšlenka (duch, nebo duše) je příčinou, která váže volnou energii do vzájemně identifikovatelných celků (hmoty) v takto vytvářeném časoprostoru.

    Seznámíme se nejprve s tím, co o „hmotě“ a Vesmíru víme. Budu zde mimo jiné citovat též zdroje a prosím jejich autory aby mi prominuli, protože je používám pro jejich pregnantní vyjádření myšlenek. Nakonec, dobré myšlenky dobrých lidí patří všem?
    Takže hned pro začátek obsáhle cituji z knihy „Nevysvětlitelné záhady“ mnou vysoce váženého pana Viktora Farkase: Moderní věda ukazuje, že za tím, co je jednoduše vidět a co náš „zdravý lidský rozum“ chápe a náš jazyk je schopen popsat, číhá to, co je neviditelné a co nelze ani pochopit, ani názorně popsat. V podstatě žádná hvězda ani žádná mšice nemají nic společného s představou, kterou o nich my máme. Kdo věří, že například lavička v parku je solidní předmět, na který se lze pohodlně posadit a v poklidném rozjímání pozorovat hrající si děti, ten se hluboce mýlí. Ve skutečnosti je to nepředstavitelný systém, který se skládá z 99,9999? procent z nicoty a z nepatrného zbytku nečistoty - hmoty, která sama je zase tvořena schematickými vlnami, nepřístupnými jakémukoli uchopení. Přesně vzato, je dotyčná lavička vlastně jenom stín vržený z hyperprostoru, lokální nepravidelnost časoprostorové geometrie nebo cokoli jiného, co si z právě platné teorie vybereme (mě při této příležitosti nutkavě napadá hinduistická Mája ? kosmický přelud, mimochodem, právě ti staří Indové znali devátý rozměr, nejlepší současný mozek v této oblasti Burghardt Haim uvažuje o rozměru pátém hyperbarickém a rozměru šestém kontrabarickém).

    Komu takové představy působí bolení hlavy, ten ať se utěší tím, že my sami, kteří o takových koncepcích přemýšlíme, nejsme o nic hmotnější. Zarážející na těchto myšlenkových modelech je, že opravdu fungují. V subatomární oblasti neplatí zákony příčin a účinků, ale zákony pravděpodobnosti. Ne nějaký mechanistický, předem vypočítaný model světa, ale právě zákony pravděpodobnosti jsou odpovědné za to, že hvězdy svítí, proud teče, železo žárem nejprve zčervená a pak zbělí, a za nesčetné další jevy, které dokážeme vnímat a prakticky využívat.
    Nyní se zřejmě řada čtenářů nemůže ubránit dojmu, že někteří teoretici nejsou asi tak docela v pořádku. Natolik absurdním místem vesmír prostě nemůže být. Bohužel je.
    K tomu jeden příklad, zastupující všechny ty exotické zákonitosti „nové“ fyziky. Představme si nádobu, ve které je hrách. Podle určitých výpovědí statistické pravděpodobnosti - jak prý platí v mikrokosmu - by muselo být místo pobytu některých hrášků také mimo nádobu. Nikdo se zdravým rozumem by nepředpokládal, že pouhá pravděpodobnost přiměje hrášky, aby se náhle materializovaly mimo nádobu?
    Přesně ten počet elektronů, který odpovídá statistické pravděpodobnosti, se objeví mimo atom nebo opustí předepsanou dráhu. Říká se tomu „tunelový efekt“. Vědci ho vypočítávají a technici na základě těchto výpočtů staví takové solidní předměty jako např. tranzistorová rádia a počítače. Bez tunelového efektu by neexistovaly ani tranzistory, ani diody, ani mikroprocesory a polovodiče, ani mnoho jiných předmětů každodenního života. A co navíc ? neexistoval by ani život sám, protože pouze elementární částice, které díky tunelovému efektu překonávají přehradu atomového potenciálu, se starají o to, aby vůbec hořel oheň hvězd. Je to dost podivné, ale je to nepopíratelný fakt
.“ Konec citátu.
    Zdravý selský rozum se teď jistě vyděsil. Ale to není všechno. Během zhruba sedmi let se v lidském organismu vymění všechny buňky. Je pravdou, že neuronům to trvá poněkud déle, dříve se myslelo, že ty jediné má člověk po celý život neměnné, ale není tomu tak. Tak kdo je to vlastně ten „Já“? V sedmdesáti už není zhruba desetkrát ani potuchy po organismu se kterým jsme se narodili!
    V tomto konkrétním okamžiku se z našeho organismu vyloučily dechem, potem i odlučováním jinými způsoby, miliony atomů, které ještě před chvílí byly naší součástí. Je to ještě zajímavější, za tutéž dobu náš organismus přijal z okolního prostředí jiné miliony atomů, které se součástí nás staly. A nyní pozor! I s jejich pamětí! Sami to znáte, pocit zabydlení se, cizota jiného prostředí, de`ja vu již jednou zažitého a nebo snadnější učení z knihy používané dříve před námi nadaným studentem. A vstřebávání pocitů dobra i zla. Částice spolu komunikují a vědí co se kolem nich děje, protože vědomí je základní vlastností hmoty. Přitom ta samá energie, potažmo hmota, která za to všechno může, je zde již tak dlouho jako Vesmír sám, - jsme věční. "Pokročilá věda se nedá odlišit od magie.": Artur C. Clarke.
    Mezi jinými objevy Nikoly Tesly je obzvláště zajímavý ten, který učinil při svém pobytu v Praze. Dospěl k přesvědčení, že celý nekonečný prostor je plný volné energie, která je mimo dosah našich smyslů. Odtud je již jenom krok k onomu dni, kdy jsem, ani se mi nechce říci kde, ale ano, na toaletě, kdy se organismus uvolnil a poskytl duši větší míru svobody, přišel na definici, jež mne svou jednoduchostí tolik zaujala, že ji na prubířském kameni vědění svého, i vědění vědeckého světa, testuji bez její porážky doposud:
    Imaginativní myšlenka (duch, nebo duše) je příčinou, která váže volnou energii do vzájemně identifikovatelných celků (hmoty) v takto vytvářeném časoprostoru (Hála Jan 1965).
    Imaginativní myšlenka je tak mocná, že její projektované formy doslova vytvářejí vnější realitu, o které věříme, že nám byla dána osudem, nebo okolnostmi. Podotýkám, že imaginativní myšlenka nejen člověka, ale i ostatní fauny a dokonce flóry. Tudíž svět, ve kterém se radujeme a trpíme, je ten, který si my sami vytváříme! Imaginativní myšlenka v sobě nese všechny vlastnosti tak zvaných tachyonů. Je sama prostředím bez času i hybatelem. Vzájemnou hyperinterakcí imaginativních myšlenek je neustále dotvářen Vesmír s celou jeho "hmotou", minulostí i zárodky budoucnosti. Tímto způsobem jsou události předpřipravovány. Lze do nich nahlédnout, dokonce je lze i ovlivnit svým vlastním myšlením.
    Bylo by asi dobré objasnit pojem slova myšlenka v tomto kontextu. Etymologie pojmu samého nám říká, že myšlenkou rozumíme proces uvažování, myšlenkou můžeme rozumět i vůdčí ideu, myšlenkou rozumíme i kvasný proces v mozku, který je neuvědomělý a nechtěný a neustále nás provází a někdy dokonce až obtěžuje svou vtíravostí. Myšlenka jako pojem je tedy termín dost laxní, mlhavý.
    Pro účely tohoto pojednání však musíme stanovit co přesně myšlenkou rozumíme nyní: „Imaginativní myšlenka je tedy proces tvůrčí, který vytváří tlaky na apriorní tvorbu příčin v „chaosu pravděpodobnosti“ subatomárních částic v prostoru, jehož součástí jsme i my sami se svým důvěrně známým prostředím. Imaginativní myšlenka vymezuje zároveň prostor, v němž je zapouzdřena volná energie, kterou posléze vnímáme v trojrozměrném světě jako hmotu, imaginativní myšlenka je nositelem vědomí a paměti, prostředníkem mezi různými entitami, je i svědomím, jako souznění s řádem vyššího druhu. Takto pojatá Myšlenka - Energie - Hmota, je jedna z úrovní vědomé energie Nejvyšší Bytosti.

    Budeme tedy nadále používat pojem „Imaginativní myšlenka“, pro to co je příčinou i důvodem podle výše uvedené definice a pojem „myšlenka“ ponecháme pro vyjádření běžné uvažovací činnosti. A protože se pohybujeme v dokonale neznámém prostředí reálné abstrakce, kdy není možné vysvětlit fiktivnímu panu Vonáskovi jak chutná a voní mango když ho v životě ani neviděl, budeme si muset pomoci podobenstvími, ostatně nebudeme v tomto směru první (Ježíš, Mohamed, Buddha) a své vědí i pacienti doktora Moodyho (neschopnost vylíčit své zážitky z pobytu mimo tělo pro nedostatečnost lidské řeči).
    Zmínil jsem se výše o exoprostoru. Pokusím se přiblížit problematiku prostoru, exoprostoru a času analogií: Skoková existence vesmíru ve fázích existence-neexistence jako nekonečný spojitý film, kde naše "realita" je osvětlenými poli a exoprostor okamžiky klidu mezi jednotlivými obrazovými políčky. Tato „klidová“ políčka však obsahují nadčasové reálie celého nekonečného filmu (t.j. minulost a předpřipravující se zárodky budoucnosti). Tyto časové jednotky jsou velmi krátké, zhruba na úrovni 1 na minus čtyřicátou třetí/sec: oblast Jiffy. Mimochodem to umožňuje i koexistenci jiných Vesmírů, které však na nás nemají výrazný vliv. Samotný prostor je matematicky vyjádřen pojmem nekonečna tj. písmenem Alef, v abstraktním myšlení je dynamický charakter exoprostoru vyjádřen Alefem, který je Alefem umocněn.“.
    Je mi líto, že tím kazím kšeft producentům filmů o cestování v čase, ale je pravdou, že do minulosti lze vstupovat v mimořádných stavech vědomí a tudíž tam nespáchat škodu, ale nikoliv mašinkami, byť seberafinovaněji zkonstruovanými. S budoucností je to však jinak. Ta doposud neexistuje. Je pouze předpřipravována, obrazně řečeno jako meteorologická předpověď. Citliví jedinci podprahově vnímají možné pravděpodobnostní myšlenkové obrazy toho co by mohlo být.
    Každý z nás totiž, a to nikoliv jenom člověk, svými myšlenkami a následně činy, vnáší do již výše zmíněného systému pravděpodobnosti semena dalších událostí. Takto se budoucnost dynamicky rozvíjí.
    Prosím laskavého čtenáře, aby si povšimnul, že vize velmi blízké budoucnosti jsou poměrně přesné a téměř nezměnitelné. Pokud se však posouváme v čase dál do budoucnosti, jsou stále nepřesnější - ztrácejí se v mlze. Není divu, ani ten nejcitlivější jedinec není schopen postihnout efekt motýlích křídel dobře známý právě z meteorologie, který nám říká, že i nejmenší a nejméně očekávaná příčina může zvrátit stav, to je ona poslední kapka vody ve sklenici, která může být důvodem k přechodu do jiného stavu. Budoucnost je jak pohled do mlhy, tím kouřmem vidíme do nepříliš veliké vzdálenosti a to čím dále, tím nejasněji.
    Ještě jinak. Staveniště budovy. Je rozlehlé, základy se betonují, sem tam se již rýsují zárodky pater, okolo leží množství materiálu. To vše vidí náš pozorovatel. Lešení se zdá být pevné, i když tam do toho úponu ve zdi nějaký hlupák nebo lempl zapomněl dát matici na úchytný šroub. Náš teoretický pozorovatel je schopen říci s určitou dávkou pravděpodobnosti, že pan Vonásek, takto zednický mistr, sebou sekne i s tím lešením. Není však schopen říci, zda budova bude administrativní, výrobní a nebo obytná...
Zde si můžete přečíst / stáhnout celou knihu ve formátu *.pdf:

Cesta Světla, aneb fyzický Vesmír jako myšlenková konstrukce..


Vydáno:   25. 11. 2011

Přečetlo:  1624 čtenářů
Zdroj:

Autor (vložil): Jan Hála



Komentáře k článku...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ no vidíš
27. 11. 2011 16:58
Dana P.
¤ ..
27. 11. 2011 15:34
garias
¤ no tak
27. 11. 2011 15:09
Dana P.
¤ ...
27. 11. 2011 12:59
garias
¤ re:garias
27. 11. 2011 12:55
Houba
¤ ...
27. 11. 2011 12:32
garias
¤ Houba
27. 11. 2011 12:30
garias
¤ re: Dana P.
27. 11. 2011 12:21
Houba
¤ Grushi
27. 11. 2011 11:36
Dana P.
¤ Grush
26. 11. 2011 19:57
garias
¤ Dostatečně
26. 11. 2011 18:29
Grush
¤ ...
26. 11. 2011 17:16
garias
¤ ...
26. 11. 2011 17:12
garias
¤ modlitba
26. 11. 2011 16:58
Dana P.
¤ re:garias
26. 11. 2011 16:55
Houba
¤ ...
26. 11. 2011 16:13
garias
¤ .
26. 11. 2011 11:25
7man