• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Záhady a tajemno -

    Koncem října roku 1902 plula tropickými vodami Guinejského zálivu kursu britská paroloď Fort Salisbury. Půlnoc mimula již před pár hodinami a muži noční směny plnili rutinní úkoly. Nebyl žádný důvod ke zvýšené ostražitosti - pobřeží leží daleko za obzorem, pod kýlem jsou stovky metrů vody a za chvíli začne svítat. Přesto se kolem třetí hodiny nad ránem rozezněl poplašný signál: loď před přídí!

    Muži na můstku sledovali temný stín na pozadí hladiny s odlesky hvězd a brzy zjistili, že mají před sebou něco velmi neobvyklého. Z vln se tu vynořoval obrovský doutníkovitý předmět, který jakoby z oka vypadl Nautilu z Vernova románu 20 000 mil pod mořem - jen byl "poněkud" větší. Kormidelník přivolal druhého důstojníka A. H. Raymera, který odhadl délku asi na 150 metrů (podle jiných pramenů dokonce 200 metrů a šířka měla být 35 metrů). Na obou koncích temného trupu působícího dojmem, že je sestaven z jakýchsi kovových šupin, svítila matná světla. Kolem se vířila voda a zevnitř bylo slyšet cosi jako zvuk strojů. Někteří námořníci dokonce později prohlásili, že rozpoznali lidské hlasy mluvící neznámým jazykem. Raymer rozsvítil reflektor a volal k směrem tajemné lodi, zda posádka nepotřebuje pomoci. Místo odpovědi začal obrovský stroj zvolna klesat pod hladinu, až po něm zůstal jen otáčející se vír.

    Případ byl publikován a široce diskutován se závěrem, že námořníci z Fort Salisbury se stali svědky potopení nějaké trosky, nejspíš převráceného lodního trupu. Tomu však nenasvědčovaly takové detaily, jako poziční světla a pracující stroje, ani zprávy lodních agentur, které nezaznamenaly žádné neštěstí v této části Atlantiku. Poněkud odvážnější hypotézy proto mluví o tajných zkouškách neznámé ponorky, která by však výrazně předstihovala parametry všech tehdy existujících podmořských člunů. Příznivci záhad tedy příhodu rovnou zařazují do kategorie USO (Unindetified Sea Object - neidentifikovatelné mořské objekty), jež má údajně na svědomí mimozemská nebo podmořská civilizace. Vyskytly se dokonce i doměnky, že těleso se do oblasti Guinejského zálivu promítlo odkudsi z budoucnosti...

    Detaily (rozměry, barva a počet světel a někdy i umístění děje) se v jednotlivých pramenech liší, zdá se však, že příběh má pravdivé jádro. Není ostatně nijak ojedinělý. Například 18. června roku 1845 uvedl deník Malta Times, že posádka anglické brigy Victoria se ve Středozemním moři setkala se třemi obrovskými žlutými koulemi. Vynořily se necelý kilometr od lodi a spojovala je prý mezi sebou jakási zářící vlákna. V druhé polovině minulého století bylo také zaznamenáno několik neobjasněných srážek lodí s jakýmsi velkým předmětem plujícím těsně pod hladinou. Jsou zaznamenány v dobovém tisku a jen poněkud přibarveny v úvodních kapitolách románu Julese Verna o kapitánu Nemovi. Zde jsou ostatně vylíčeny záhadné incidenty skutečných lodí Scotia a Moravian, které se patrně opravdu odehrály; Verne při své práci totiž čerpal z obsáhlého výstřižkového archivu, z dobových časopisů a knih a také z konzultací s odborníky.

    Jinou takovou neobjasněnou příhodou je potopení luxusního transatlantického parníku Oregon (délka 153 metrů) u amerického pobřeží nedaleko Long Islandu. 14. března 1886 ve 4 hodiny 20 minut zbývalo Oregonu do přistání v New Yorku již jen několik hodin plavby, když lodí otřásl prudký náraz a v zápětí se podpalubí začalo plnit vodou. Krátce na to zmizela paroloď pod hladinou. Posádce se naštěstí ještě před tím podařilo všech 647 cestujících naložit do záchraných člunů. Dodnes se však neví, do čeho to Oregon vlastně narazil. První důstojník sice vypověděl, že šlo o neosvětlený škuner, lidé, kteří byli v té době na palubě, však shodně prohlašovali, že ve chvíli nárazu byl oceán úplně prázdný. Z hypotetického škuneru se nenašla jediná plovoucí troska.

    Ostatně i o osudné srážce slavného Titanicu se dodnes vedou spory. Ani ponorky a výzkumní roboti, kteří vrak později v jeho podmořském hrobě navštívili, nenašli trhlinu způsobenou srážkou s ledovcem, o které se předpokládalo, že musí být 70 až 100 metrů dlouhá.

    USO se však objevují stále a zdaleka ne vždy je lze považovat za tajné zkoušky vojenských plavidel. Tak například v roce 1963 zpozorovaly posádky lodí amerického námořnictva na manévrech u portorického pobřeží podivný objekt plovoucí po hladině rychlostí sto padesát uzlů (více než 270 km/hod.) Ten se vzápětí ponořil a údajně byl sonary sledován až do hloubky 6 kilometrů. V dubnu roku 1973 uviděla posádka jedné americké obchodní lodě neznámé ponorky v moři hned dvakrát. Nejdříve to byly dva vřetenovité předměty, které se rychle ztratily pod hladinou. O několikd dní později viděli námořníci "bělošedý předmět tvaru doutníku". Vynořil se před přídí lodě. Byl údajně dlouhý téměř půl kilometru a vzdaloval se prý rychlostí asi sto uzlů (tj. přibližně 180 km/hod), což je výkon, kterým se zatím nejspíš nemůže pochlubit žádná známá ponorka. To se mimochodem údajně stalo nedaleko ostrova Bimini - v oblasti známé jako Bermudský trojúhelník.

     Takových případů je zaznamenáno poměrně velké množství. Dotýkají se však oceánů, kde operují nejstrašnější zbraně dnešního světa - jaderné ponorky, a kde se vždy rozhodovalo o nadvládou nad světem, proto lze informace uvolňované o vyšetřování současných pozorováních USO přijímat jen se značnou dávkou opatrnosti. To, že se však objevují již nejméně jedno století (patrně však ještě mnohem déle) ledacos naznačuje. Zda se to týká pravdomluvnosti námořníků, či existence neznámých objektů v hlubinách, to už si musí každý přebrat sám.

Jan A. Novák
další články autora najdete viz zdroj.