Články

- Zamyšlení -

Duchovní cesta životem
Chtěla bych zde trochu přiblížit moji duchovní cestu tak, jak ji cítím.

Moje první uvědomnění duchovna přišlo díky mému dědovi, který byl učitel hudby. Učil mě na tři nástroje, studoval mystiku a snažil se mi sdělit, že existuje bůh. Já jsem si řekla: „pokavaď existuje bůh, tak k němu musí vést cesta, ne nějaká provizorní, ale opravdová,“ to mi bylo 9 let.

Pustila jsem se do studie mystiky, ale začaly mi velké problémy zvláště doma, protože mojí rodiče tyto nauky nechápali a celkem nikdo v mém okolí. Začala jsem z toho utrpení, které jsem prožívala, hledat cestu ven. V 15 letech jsem si řekla, že chci být zpěvačkou. Ve 20 letech se můj sen splnil a začala jsem profesionálně zpívat, mé myšlení mě ale vedlo jiným směrem - hledat pravdu a lásku ve svém životě. Po 10 letech jsem opustila tuto společnost a začala jsem se naplno věnovat duchovnu.

Mým druhým učitelem byl intelektuál, který mi nosil různé knihy a já četla a četla, byly to různé filosofické směry, které nás někam naváděly. Tento učitel, ačkoliv znal velmi dobře teorii, tak ji neuměl moc uplatnit v praxi, ale dal mi velmi mnoho a mé intelektuální znalosti se velmi rozšířily. V té době ovšem žádná duchovní literatura nevycházela, tak přítelkyně, pokud jsme k nějaké knize přišli, opsala samizdatem. Měla jsem okolo sebe pár přátel, kteří smýšleli stejně, bylo to hezké období. Bylo mi ale divné, že to nikam zvlášt nevede, jen k lepším duchovním stavům, což se mi zdálo málo.

Mým třetím učitelem byl úplně normální člověk, dělník, který se mě jednou zeptal, co mi to všechno přináší. Po pravdě jsem odpověděla, že kromě hezkých některých stavů vlastně nic. Řekl mi, že mě naučí žít duchovno v životě. To byla věc. Můj život se začal obracet naruby k lepšímu, protože jsem vyeliminovala co se dalo. Vůlí jsem na sebe šlapala, byla jsem sama sobě velmi přísným pozorovatelem. Celý život jsem kouřila, neuměla jsem si život bez cigarety představit, to bylo první, čeho jsem se musela zbavit. A tak jsem pokračovala dále ve všem, co mi v životě vadilo. Můj učitel dosáhl mezi tím velmi vysokého duchovního stavu, z čehož jsem měla velkou radost. Toto vše byl počátek vedoucí k vyšším cílům. Najednou jsem se ocitla u mého duchovního učitele, který mi sdělil, že mě nadále povede.

Můj třetí učitel z mého života odešel a já se ocitla na duchovní cestě sama bez vnějšího vedení. Nikdy člověk není sám a tak přišlo vedení z vnitřku, které mě vede dodnes. Tato cesta je jen pro silné. Schody do nebe vedou točitě ne přímo. To, čím dnes procházím jsou pro většinu lidí neuvěřitelné věci a proto je zde nemohu popisovat, možná někdy, až přijde ten správný čas. Hledání pravdy a lásky je můj život.

Dnes jsem velmi vyrovnaná a můj život je mnohem kvalitnější. Mám velkou radost, když vidím pokrok u kohokoliv, ale také nemlčím, když cítím duchovní nevyspělost. Já sama jsem pořád na cestě a proto se pořád učím od kohokoliv, protože ten nejvyšší může promlouvat skrze i méně kvalitnější bytosti. S LÁSKOU MÍR VŠEM.

Vydáno:   30. 11. 2008

Přečetlo:  1997 čtenářů
Zdroj:

Autor (vložil): Věra



Komentáře k článku...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ pro Angellinoo
14. 03. 2009 22:08
Věra
¤ d.l
5. 03. 2009 16:13
angellinoo
¤ Girasole
3. 12. 2008 11:04
Věra
¤ Milá Věro.
3. 12. 2008 10:19
Girasole
¤ ...
3. 12. 2008 4:45
iv
¤ uf!
3. 12. 2008 3:32
snake77
¤ pro Jaroslava
2. 12. 2008 21:45
Věra
¤ Věro
2. 12. 2008 14:36
Jaroslav
¤ pro Jaroslava
2. 12. 2008 14:29
Věra
¤ Věro
2. 12. 2008 9:16
Jaroslav
¤ Ano
30. 11. 2008 13:27
Valda