• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Zaniklé civilizace -

Lze říci, že na ženy se na Předním východě obecně nenahlíží jako na rovnoprávné bytosti s muži. Ukazuje se, že tento postoj nevychází z nějaké náboženské představy, ale spíše z místního zvykového práva. Proto jej nelze dávat do souvislosti s islámem, protože existují muslimské země, kde je na ženy nahlíženo zcela jinak.

Jednou z takových zemí a zároveň velikou výjimkou na Předním východě, je Egypt. Ten nám zároveň ukazuje, že nejde o nějaký novodobý ?výdobytek?, ale naopak o projev prastarého zvykového práva. Již totiž ve starém Egyptě se ženy těšily úctě a byly s muži přinejmenším rovnoprávné. Jejich jistou nadřazenost lze spatřovat v tom, že následnické právo na trůn v době, kdy se stalo dědičným, šlo po ženské a nikoli mužské linii.

I když toto je zcela jisté, přece lze s dobrým svědomím jen málo co tvrdit kategoricky, protože my nevnímáme egyptskou kulturu přímo, nýbrž prostřednictvím jejích četných symbolů, které byly donedávna brány doslova. Vezmeme-li si jen již zmíněnou otázku panovníka, pak je těžké vůbec říci, kolik vládlo žen a kolik mužů. Běžně se uvádělo, že otázka vlády byla mužskou záležitostí a jedinou ženou byla proslulá královna Hatšepsut, která se dostala na trůn díky politickým pletichám a tedy vlastně nedopatřením a nelegálně.

Dnes ovšem víme, že královský majestát nebyl politickou nýbrž duchovní funkcí a vzhledem k tomu, že panovník představoval boha (Osirida) na zemi, pak je jasné, že i žena musela být nutně v této funkci zobrazována jako muž. Taková vyobrazení Hatšepsut skutečně známe a přitom se zdá, že zdaleka nebyla jedinou. Patrně první známou skutečnou vládkyní byla již Mernejt z počátku 1. dynastie (asi 3100 před Kristem). K otázce žen ? vládkyň přispěli i čeští egyptologové, kteří prozkoumali hrobku královny Chentkaus. Profesor Verner zde na základě nápisů a vyobrazení došel k oprávněnému závěru, že byla skutečnou vládkyní. Jen v zájmu přesnosti je třeba dodat, že zobrazení kobry na čele patrně nutně neznamená, že jde o vladaře, protože se ukazuje, že znalost hadích sil v Egyptě byla ještě pokročilejší než v Indii.

Tím je samozřejmě dáno, že vyvozování závěrů je značně obtížné. Například ženy jsou zobrazovány s podstatně světlejší pokožkou, z čehož by se dalo usuzovat, že jejich život byl značně usedlý a byly v podstatě odsouzeny žít zavřené v domech a vnější svět byl tedy výlučně mužský. Egyptské myšlení však bylo holistické s tím, že zřetelně vnímali a vyjadřovali dualitu projeveného světa. Ženy jsou vždy zobrazovány jako prvek, který přijímá mužovu sílu (tedy analogie čínského jinu), a jejich světlá pleť nemusí tedy vyjadřovat nic jiného.

Nejspolehlivější odpověď nám patrně mohou přinést doklady z oblasti vztahů mezi mužem a ženou a postavení ženy v právním systému. V oblasti práva byla žena zjevně s mužem zcela rovnoprávná. Podobný obrázek dostáváme i v oblasti vztahů, ač zde je relativně velmi málo dokladů, protože šlo o mimořádně intimní oblast, která nebyla nikde příliš ventilována. I přesto je zde pozoruhodné, že například naše milostná poezie je značně jednostranná, protože opěvuje jen ženy, v egyptské se oba partneři opěvují vzájemně.

Takový přístup je zcela v souladu s hermetickou filozofií, která vychází z egyptského duchovního odkazu a zpětně tedy dokládá, že tato dosud ne zcela jednoznačně nahlížená filozofie je skutečně egyptská.

Jedinou oblastí, kde se zdá, že ani zdaleka neplatila rovnoprávnost, byla nevěra. Přesto i tato výjimka patrně nebyla pro tehdejší lidi rozporem vůči obecnému pravidlu, neboť smyslem uzavření manželství bylo v první řadě dosažení narození syna. Pokud žena ?plnila? všechny své povinnosti, byla dokonale právně i hmotně zabezpečená, a pokud by ji muž zapudil kvůli jiné ženě, mohlo to znamenat i jeho finanční zruinování. Pokud však bylo manželství bezdětné, mohl si nalézt jinou ženu, s níž měl děti, která mohla jeho manželka adoptovat. V případě zmíněné nevěry mohla však žena takový čin zaplatit i životem.