Články

Hezký článek.Jednou v práci, kde jsem pracovala mezi samými ženami,mne tento kolektiv napadl a potom se snažil dostat mě z tohoto místa ven. Jelikož jsem věděla, že je to neprávem, zachovala jsem si svůj postoj a vysílala tomuto kolektivu lásku. Nenechala jsem se zlomit jejich špatností a zničila jsem v sobě veškerou negativní energii ke kolektivu. A stal se zázrak. Ty co proti mne byly nejvíce, sami musely z místa pryč a ostatní se změnily k nepoznání, začaly mi znovu vysílat pozitivní energii a vztahy se urovnaly. Když jsem se později ptala hlavní aktérky proč to dělaly, tak mi neuměla ani odpovědět, prostě nevěděla proč. Od té doby si myslím ať už jsem v jakémkoliv společenství je velmi důležité vysílat jen pozitivní myšlení.

ctím Váš článek i Vaše poznatky týkající se Kmenové duše. Ano, pasáž z Junga i myšlenka Eliade-ho jsou vskutku nádherné vždy. Máte pravdu v tom, že je-li vytvořeno určité společenství stejně , či obdobně smýšlejících, kteří se pravidelně setkávají a tím také energeticky posilují ten zavedený rituál, tak rovněž zesilují jejich kolektivní duši, nebo-li začnou časem hovořit, myslet a jednat zcela stejným způsobem. Souhlasím i s tím, že po nějaké době (ať ten dotyčný chce či nikolivě) se každý dostává do situace, kdy "MUSÍ" jít hledat sama-sebe. A tady je poněkud "Zakopaný pes", neboť je zde nebezpečí popletení si pojmu :"Poznání sama-sebe". Ano, každý se pozná, ale ne každý pozná vskutku sama-sebe. Většinou takové poznání končí pouhopouhým poznáním venkovnějších vlastností. Ale už jen málo z nich pokračuje dál, aby se poznal i "z vnitřku", tedy proč mám takové venkovnější vlastnosti a reakce, co je spouští a zastavuje, co mě vede k tomu, abych něco takového podstoupil, abych na něco reagoval,atd... Pravda je také v tom, že když někdo začne na sobě pracovat, tak jeho okolí to vnímá jako odcizování se od kolektivu. A jestliže ještě navíc onen dotyčný dojde k opravdovému poznání, tak jeho okolí se jej začnou o to více báti a žačnou proti němu otevřeně brojit a vystupovat. To pochopitelně plyne z toho, že to společenství začne míti strach z toho, že umím a jsem schopen toho více, než-li i ta kolektivní duše. Je také velmi důležitým projevem cesty k poznání i to, že když někdo začne jít touto cestou, tak veškeré situační dění se snaží, aby ho z této cesty vystrnadil, aby toho nechal a nepokračoval v ní dál. Nebo-li, nabyl jsem dojem, že lid-dav (omlouvám se za takovéto pojmenování) nechce poznávat nové cesty, pové vnitřní poznatky, atd...., neboť jim zcela vyhovuje a stačí již jednou vyjetá a pohodlná kolej. Ano, lid-dav velice rád vidí zázraky, a ještě raději tvoří modly z těch, kteří ty zázraky konají. Přeji hezký den. Zbynek P.